Vím, že je to na poslední chvíli. No, řekla bych, že příště to bude lepší ale dopadne to asi stejně. Tak že bez řečí, můžete se pustit do čtení.
Jen chci říci, že je to jen povídka, tak že to realisticky asi moc neberte. =)
,,Jenno, pospěš si trochu. Nebo přijdeme pozdě." popoháněla svoji kamarádku, která se za ní loudala jakoby měla každou chvíli usnout za chůze.
,,Vždyť jdu. Buď ráda, že jsem vůbec vstala. Víš, co znamená slovo sobota? Že nemusíš vstávat do školy a můžeš spát třeba celé dopoledne." hádala se Jenna a přidala trochu do kroku.
,,Já vím, ale není skvělý pomáhat jako dobrovolník a udělat tak radost někomu jinému nebo pomoct jinému?" rozplývala se Lucy a zpomalila natolik, aby šli s Jennou vedle sebe.
,,A kdo pomůže nebo udělá radost mě? Hm?" nedala se Jenna.
,,Třeba já." usmála se na ní Lucy a zbytek cesty obě mlčeli.
Došli k velké nijak nové budově, která měla nad vchodem velký štít s nápisem Knihovna. Lucy se okamžitě rozzářily oči a s radostí vykročila, aby otevřela dveře a obě mohli vejít dovnitř. Byla sice sobota, ale knihovna měla dopoledne otevřeno. Navíc tuto sobotu měli sraz dobrovolníci, kteří knihovně vypomáhají a Lucy dnes měla přednést svůj projekt, který měl zapadnout do měsíce čtenářů.
Obě došli do šatny, kde si odložili věci a vkročili do knihovny. Bylo tam pár lidí, kteří si přišli půjčit nebo vrátit knížky. Dvě knihovnice a vzadu ve studovně se už scházeli dobrovolníci. Lucy šla rovnou tam a Jenna ji následovala. Četla ráda ale ne tolik jako Lucy. Lucy byla knížkami přímo posedlá, zvlášť když se jednalo o její oblíbenou spisovatelku J. K. Rowling. Lucy nechápala, proč ji zrovna tato autorka přirostla k srdci, ale její knihy milovala. Ostatně, kdo dnes neměl rád fantasy série Harryho Pottera. Lucy měla doma všech sedm dílů, některé i v různých vydáních. Kromě samotné série měla i doplňující knihy a nemohla ani odolat jejím knihám o detektivovi Cormoranu Strikeovi. Byla beznadějný fanoušek, a přesto byste to na ní nepoznali. Sice doma měla slušnou sbírku upomínkových předmětů, přesto na veřejnost nosila jen drobnosti, kterých by si málo kdo všiml. Nerada to všem cpala, ale byla ráda, když potkala někoho, kdo má rád Harryho stejně jako ona.
Dobrovolníků nebylo mnoho. Většinou to byli pravidelní čtenáři, kteří neměli o víkendech co dělat. Dohromady jich tam bylo pět. Daniel, školní šprt a knihomol, který miloval klasiku, pak Andrea co ráda četla dívčí nebo historické romány, Monika zase milovala dobrodružnou literaturu a Marek, co rád četl horory. No a pátá byla Lucy, která milovala fantasy literaturu.
Všichni už tam seděli. Lucy je pozdravila a přisedla si na jednu volnou židli. Jenna si sedla vedle ní a také pozdravila, i když je vlastně moc neznala. Nepatřila zrovna k dobrovolníkům, ale tentokrát ji Lucy přesvědčila, ať přijde. Čekali už jen na paní Harrisovou, knihovnici, která má dobrovolníky na starost.
,,Zdravím vás." paní Harrisová přišla a na nic nečekala. ,,Dnes toho na práci tolik nemáme, proto bych byla ráda, kdybyste spíš svůj čas věnovali úkolu, který vám zadám. Určitě víte, že měsíc březen je měsícem čtenářům a knihovny pořádají různé akce. Pokud vymyslíte něco, co by stálo za zrealizování, tak si o tom můžeme promluvit. Samozřejmě pokud, si myslíte, že nic nevymyslíte, tak stále budeme rádi za vaši pomoc při besedách, které pořádáme." dokončila svůj proslov paní Harrisová a čekala na odezvu. Všichni mlčeli až se slova ujela Lucy.
,,Já jsem o něčem už přemýšlela." začala, a když viděla, že může mluvit pokračovala. ,,Nedávno jsem třídila své knihy a několik jsem jich vyřadila s tím, že je už číst nebudu. Přemýšlela jsem, co bych s nimi mohla udělat, aby se doma neváleli anebo abych je nemusela vyhodit a napadlo mě uspořádat nějakou veřejnou sbírku, do které by se mohla zapojit i knihovna a knihy, co se vyberou pak darovat třeba dětskému domovu. Vím, že i zde v knihovně se najde pár knížek a třeba i u vás doma. Je podle mě škoda, je nechat válet ladem a tak je lepší dát je někomu, kdo je ještě využije." dokončila svou řeč. Ostatní nijak nereagovali a tak se bála, že ten nápad byl přehnaný. Nakonec promluvila paní Harrisová.
,,To není vůbec špatný nápad Lucy. Mám kontakt na jednu paní z domu mládeže, mohla bych se zeptat, jestli by o takový dar stáli." usmála se na ní a Lucy byla v sedmém nebi. Paní Harrisová odešla a skupinka si začala povídat. Všichni měli doma knihy, kterých se chtěli zbavit a tak souhlasili, že je co nejdříve donesou.
,,Tak vidíš, zvládla si to." usmála se Jenna a viděla na Lucy jak jí to těší. ,,Teď už to jen zrealizovat." dodala zrovna, když se vrátila paní Harrisová.
,,Tak jsem mluvila s paní Connoliovou a ta z toho byla nadšená. Mohli bychom udělat čtrnácti denní sběr pro veřejnost s tím, že přispěje samozřejmě i knihovna." odmlčela se a Lucy jen přikývla. Byla z toho tak nadšená, že nevěděla na co dřív myslet.
,,Chceš se ujmout organizace Lucy?" zeptala se paní Harrisová a Lucy na chvíli úplně zkameněla.
,,Byla bych moc ráda."řekla nakonec.
,,Dobrá, vezmi si na pomoct ostatní dobrovolníky. Dám ti kontakt na paní Connoliovou, aby ses s ní mohla domluvit o termínu. Máš na to týden. Příští sobotu předložíš, co máš a podle toho se zařídíme." s tím odešla a nechala Lucy s Jennou ve studovně.
,,Nemůžu tomu uvěřit." otočila se hned Lucy na Jennu.
,,Ale určitě ano. Vždyť tobě se podaří vše, co si umaneš." založí si ruce na prsa a usměje se.
,,Tak jo. Máme týden. Chce to určit termíny sběru, termín odevzdání a nějaké propagační letáky." začala plánovat. Celou cestu domů nemluvila o ničem jiném. Všem rozdělila úkoly. Andrea a Monice nechala na starost plákáty, Danielovi a Markovi zase knížky z knihovny, které se budou dávat do sběru a sama si vzala na starost komunikaci s paní Connoliovou a knihy, které přinese veřejnost. Všechny se musejí probrat, aby nebyli nějak hodně poškozené a dali se vůbec darovat dál.
Celý týden se nevěnovala ničemu jinému, kromě školy. Občas šla Jenně na nervy ale měla za ní radost. Věděla, co chce, a šla si za tím. V tom ji Jenna obdivovala. Blížil se konec týdne a Lucy se nemohla dočkat až vše přednese paní Harrisové ale zároveň skoro zapomněla na své narozeniny. Sice je bude s rodinou slavit až další týden, Jenna pro ni měla dárek a byla si jistá, že z něj bude nadšená. Celý den nic neřekla, jakoby na její narozeniny zapomněla. I když obě věděli, že to by se nestalo. Odpoledne, když šli z knihovny Lucy Jennu pozvala do kavárny a když už probrali snad všechna témata, které šli se Jenna nakonec odhodlala dát Lucy dárek.
,,Víš, že bych nemohla zapomenout."říkala Jenna, když vyndávala zabalený dárek a usmívala se. ,,Doufám, že se ti bude líbit, jelikož mi dalo obrovskou práci to sehnat." pokračovala a viděla na Lucy, jak se nemůže dočkat, až papír roztrhá a podívá se, co to je.
,,Všechno nejlepší, Lucy." popřála ji a dala konečně dárek, ze kterého nemohla zpustit oči, jelikož bylo očividné, že se jedná o knížku.
Když ji konečně vybalila, spatřila třetí díl Harryho Pottera: Vězeň z Azkabanu. Tento díl je její nejoblíbenější a Jenna to ví. Kniha nevypadala zrovna nově, ale to ani nemohla čekat, jelikož nové vydání doma má. Usmívala se, jelikož z ní měla radost.
,,No tak ji otevři." skoro vykřikla Jenna a nemohla se dočkat, až ji Lucy otevře. Ta to okamžitě udělala a nemohla uvěřit vlastním očím.
,,To není možné. To prostě není možné." dívala se z knihy na Jennu a zpět. ,,Vážně je to pravý podpis Rowlingové?" nemohla tomu uvěřit.
,,Ano je. Byla to vlastně velká náhoda. Bratránkův kamarád byl zrovna v Anglii, když tam měla nějakou besedu a v antikvariátu jsem našla tohle vydání z roku 2002 a poprosila jsem ho, vlastně přikázala, aby se bez podpisu nevracel. Ani nevíš, jaké úsilí mě stálo, ti o tom neříct." obě se usmívali a Jenna měla pocit, jakoby Lucy museli ten úsměv odoperovat. Nakonec se jí po tváři začali ronit slzy.
,,Lucy? Copak?" trochu se vyděsila, ale věděla, že dárek se jí určitě líbí. Lucy se zvedla a přešla k Jenně, kterou pak objala.
,,Děkuju. Moc ti děkuji. To je ten nejlepší dárek." dárek, pro který měla už vymyšlené čestné místo ve své sbírce.
