Tak jsem se dala do psaní a dokončila povídku k Terce do soutěže tentokrát s tématem Tichý pozorovatel.
Běžel po prázdné silnici a doufal, že na někoho narazí. Utíkal před svým pronásledovatelem už nějakou chvíli a docházeli mu síly. Neslyšel ho za sebou, ale cítil jeho pohled v zádech, proto běžel dál. Snažil se ho setřást, ale marně. Odbočil do postraní uličky s tím, že se někde schová. Běžel dál, když v tom zjistil, že ulička je slepá. Propadl zoufalství. Věděl, že nemá kam utéct a že je to jeho konec. Otočil se, aby se svému pronásledovateli postavil. Čekal, až se objeví ale nic. Stál tam v té uličce sám. Vydechl si a otočil se zpět. Stál před ním. Nechápal, jak se tam mohl dostat, ale byl tam. Nestačil nijak zareagovat, pronásledovatel vytáhnul nůž a probodnul ho. Nemohl se nadechnout, cítil obrovskou bolest a strach.
Vzbudil se. Ležel v posteli s otevřenýma očima a čekal, až mu ta noční můra zmizí z mysli. Instinktivně si šáhnul na břicho, ale žádnou ránu tam neměl. Přesto měl pocit, jakoby ho někdo sledoval. Porozhlédnul se po pokoji, byl tam sám. Pak se ohlédl k oknu a v jednu chvíli se vylekal. Za oknem seděla černá kočka a dívala se přímo na něj. Promnul si oči a musel se zasmát. Vylekal se i obyčejné kočky. Podíval se zpět k oknu, ale už tam nebyla. Nechal to být a pokusil se znovu usnout.
Byl už přes hodinu vzhůru a nemohl se zbavit pocitu, že ho někdo pozoruje. Pořád se ohlížel přes rameno a občas se rozhlédnul, ale pokaždé byl sám. Snažil se to hodit za hlavu a tak se rozhodl jít ven. Pročistit si hlavu a utřídit si myšlenky.
Zamykal dveře, když uslyšel zamňoukání. Leknul se a podíval se směrem, odkud to šlo. Na verandě seděla černá kočka, dívala se na něho a mňoukala. Usmál se. Kočka se začala protahovat a pak došla k jeho nohám a začala se o něj otírat. Ohnul se, aby ji podrbal. Po chvilce začala vrnět.
,,Kde ses tu vzala?" vyřknul řečnickou otázku a ještě jednou ji podrbal, než odešel. Pomalu se vzdaloval od domu, aniž by si všiml, že kočka stále sedí na verandě a sleduje ho, dokud nezajde za roh ulice. Ještě chvíli tam tak seděla, než se zvedla a odeběhla pryč.
Vrátila se zpět až večer, když se vracel domů. Seděla na parapetu okna hned vedle vchodových dveří. Věděla, že brzo přijde. Sleduje ho už pár týdnu, ale teprve teď mu dovolila, aby ji spatřil. Nečekala dlouho. Chvíli po desáté večer se na silnici objevila světla a před domem zastavilo auto. Vystoupil, s někým se rozloučil a pak auto odjelo. Došel ke dveřím a hledal klíče. Hned toho využila a zamňoukala, aby si jí všimnul. Otočil se na ni. Měl krásné modré oči. Usmál se, když ji spatřil a natáhnul se, aby ji mohl pohladit.
,,Ty si stále tady?" opět k ní promluvil. ,,Hned ti něco přinesu." s tím vešel do dveří. Čekala, až se zase objeví a přitom si připomínala, proč tu vlastně je. Když se konečně vrátil, nesl misku s nějakým masem. Položil jí před ní a opět ji pohladil. Zavrněla a přitulila se k jeho ruce. Všiml si, že má obojek, na kterém vysel přívěšek s rudým kamínkem a známkou na které bylo napsáno Morien.
,,Morien. Řekl na hlas. To je pěkné jméno." pohladil ji. Ona se pak přesunula k misce a začala jíst. Chvilku tam stál a díval se na ni, než se s ní rozloučil a zmizel v domě. Ihned přestala jíst. Uvelebila se opět na parapetu a čekala na další příležitost se k němu dostat blíž.
Celý týden se ochomýtala kolem jeho domu, pokaždé když někam šel, aby ji viděl. Vždy se s ní chvilku mazlil a dával ji dobroty, přesto se zdálo, že víc se od něj nedočká.
Pozorovala ho, pokaždé když měla příležitost. Chtěla o něm vědět vše. Věděla, že je to on, koho hledá, přesto si musela být jistá. A on ani netušil, co vše už o něm ví.
Pozorovala ho, pokaždé když měla příležitost. Chtěla o něm vědět vše. Věděla, že je to on, koho hledá, přesto si musela být jistá. A on ani netušil, co vše už o něm ví.
Jmenoval se Dylan McKenzie. Nedávno oslavil pětadvacáté narozeniny, vystudoval vysokou školu a odstěhoval se od rodičů. Pracoval v rodinném podniku a byl svobodný. To nejdůležitější ale bylo, že je to vzdálený potomek jednoho z nejobávanějších rodů čarodějnického světa, který byl před staletím poražen a proklet. Na celý rod byla uvalena kletba, která měla zajistit, že za své hříchy všechny jeho potomky po smrti nečeká žádné odpuštění, nýbrž zatracení.
On ani netušil, jakou má v sobě moc. Neznal svojí rodinou historii ani kletbu, která ho svazovala. Netušil ani, že je potomek kdysi slavných čarodějů. A toho hodlala využít.
On ani netušil, jakou má v sobě moc. Neznal svojí rodinou historii ani kletbu, která ho svazovala. Netušil ani, že je potomek kdysi slavných čarodějů. A toho hodlala využít.
Myslela si, že bude muset využít svůj plán B, když se to stalo. V pátek večer se vracel pozdě v noci domů, když ho znovu přivítala u vchodových dveří se svým mňoukáním. Jako vždy jí pohladil, mluvil k ní a pak otevřel dveře a vešel. Chtěl zavřít, když se na ni ještě jednou podíval, jak se ona dívá na něj. Pak jen dveře pootevřel a řekl.
,,Tak pojď dál." kočka okamžitě zmizela uvnitř jeho domu. Zavřel dveře a rozsvítil světla. Sundal si bundu a zul si boty. Došel do obýváku a hodil tašku na zem. Sám si sedl na gauč. Kočka k němu přišla. Rozhlížela se po pokoji a přitom se mu otírala o nohy. Pak mu skočila na klín, kde se smotala do klubíčka. Začal ji hladit a ona začala spokojeně vrnět.
Po chvilce ale začal usínat a tak se přemístil do své ložnice. Kočka ho samozřejmě následovala a on jí nijak nebránil. Pokoj nebyl nijak velký. Naproti dveřím bylo jedno velké okno, na pravé straně byla velká postel s nočním stolkem, naproti posteli u zdi byla jedna velká skříň a v rohu byl psací stůl. Na stole měl nějaké psací potřeby, pár papírů a počítač. Nad stolem měl poličku s pár knihami. Židli měl zasypanou oblečením a vedle posteli na zemi se mu válela jedna sportovní taška. Došel k posteli, sundal si kalhoty, mikinu i tričko. Vše hodil na zem a odešel pryč. Morien si sedla na zem a rozhlížela se po pokoji. Slyšela, jak došel do jiné místnosti a pustil vodu. Mezitím si vyskočila na postel a uvelebila se na polštáři.
Přišel za chvilku. Stále ležela na místě a pozorovala ho. Přišel jen v omotaném ručníku a z vlasů mu kapala voda. Otevřel skříň. Vyndal tepláky, shodil ručník na zem a oblékl si je. Pak ručník zvedl a přehodil přes dveře od skříně. Poté se vydal k posteli. Uviděl kočku, jak mu leží na polštáři.
,,No to se podívejme." lehl si do postele a přikryl se. Natáhnul se ke kočce a podrbal ji. Poté se otočil a po chvilce usnul.
Seskočila z postele a přesunula se pod okno. Chvilku seděla a pak se začala proměňovat. Přívěšek na krku se ji rozzářil a během chvíle tam místo černé kočky stála nahá žena. Černé vlasy se jí lesky na zádech a na krku se ji blýskal rudý přívěšek. Rychle se porozhlédla po pokoji a udělala pár kroků zpět k posteli. Sebrala ze země černé tričko a oblékla si ho. Pak přešla k levé straně postele a podívala se na něj. Spal a ani netušil, co se právě stalo v jeho pokoji. Pomalu se přesunula k němu na postel. Rozkročmo si na něj sedla. Vzbudil se, jak čekala. Dala mu ruku na ústa a naznačila, že má být tiše. Díval se překvapeně i vyděšeně. Když se jí ale díval do její krásné tváře, kterou osvětlovalo světlo zvenčí, přestal se pomalu bát. Líbila se mu.
Ona se pomalu naklonila a políbila ho. Dylan zaváhal jen chvilku, pak ji polibek oplácel. Po chvilce se od něj odtrhla a zadívala se mu do očí. Musí to udělat hned. Přiblížila obličej k jeho a promluvila.
,,Vyřiď ode mě vzkaz ďáblovi." díval se na ni nechápavě, pak zvedla ruku, ve které svírala díku a bodla ho. Nestačil ani vykřiknout. Díval se na ni, v očích měl strach i děs zároveň. Nemohl dýchat, ani se hnout. Cítil jen ochromující bolest.
,,Hra začala." dořekla to a usmála se.
Vytáhla dýku, kterou ho bodla a slezla z něj. Vrátila se k oknu. Svlékla si jeho tričko a podívala se na něj. Díval se na ni. Měl strach. Ruce, které si tisknul na ránu měl od krve. Stále žil, když se proměňovala zpět na černou kočku. Pak vyskočila z okna a nechala Dylana umírat samotného.
