Jsem tu konečně s třetím kolem, kde proti sobe bojuje John Green a C. S. Lewis.
Tentokrát už jsem udělala ankteru, tak že můžete hlasovat v ní.
VS
↧
Souboj spisovatelů - 3. kolo
↧
Veronica Roth a film Divergence
Našla jsem jednu starou informaci, která je pro mě trochu novinkou, jelikož jsem to nevěděla.
Alespoň si nevzpomínám, že bych to někde četla.
Jedná se o první z filmovaný díl Divergence od Veronici Roth. Stejně jako Richelle Mead si zahrála ve filmu Vampýrská Akademie, tak Veronica Roth si zahrála ve filmu, který je natočený podle předlohy jejích knih.
Veronica Roth je známá díky povstalecké triologii, která se jmenuje Divergence. Stejný název nese i její první díl a také autorčina prvotina. Druhý díl s názvem Rezistence a třetí díl Aliance. Nedávno vyšla i čtvrtá kniha, která patří také do této série s názvem Čtyřka: Divergentní povídky. Čtvrtý díl se odehrává dva roky před tím, než Tris podstoupila Obřad volby. Celý díl pojednává o Tobiasovi, tedy Čtyřce.
První film natočený podle knižní předlohy od Veronici vyšel v roce 2014, letos jsme mohli v kinech vidět druhý díl a v březnu příštího roku se dočkáme třetího dílu.
Veronica si zahrála v prvním díle, tedy v Divergenvci. Hrála tam člena frakce Neohrožených a objevila se tam ve scéně, kde Tris sjíždí z vrchu střechy po dokončeném výcviku.
Mám tu ještě fotky, kde je Veronica s představitelkou Tris a představitelem Tobiase/Čtyřky.
Veronica Roth a Shailene Woodley
Veronica Roth a Theo James
Ještě jedna fotka z natáčení. Veronica hned vedle Tris ( Shailene).
↧
↧
Mavis
Tento obrázek jsem opět našla na deviantartu a podle mě je dokonale nakreslený. Nemyslíte?
Jinak už ve čtvrtek v kině začnou dávat Hotel Transylvánie 2. Chystáte se někdo jít?
PS: Brzo už budu mít dočtenou knihu z Knihobita, tak se budu snažit potom co nejdřív napsat recenzi.
↧
Milý přátelé,
tímto bych vám chtěla objasnit moji neaktivitu na blogu tento týden a zároveň se omluvit, že jsem vám nestihla dát vědět
dříve.
Každopádně jsem v úterý nastoupila do práce a od té doby jsem se na počítač moc nedostala. Momentálně mám odpolední, tak že dopoledne moc času nemám a tak na počítači nejsem. Naštěstí víkendy mám volné, tak že zítra to vše napravím. Obejdu affs, snad přidám už tu recenzi na Město a další kolo Souboje spisovatelů. Zatím nemám víc v plánu, ale to se může změnit.
Tak že mě prosím ještě dnes omluvte z jakékoli aktivity spojené s blogem.
Jinak, jak přežíváte ve škole? Doufám, že vás už teď nemučí testy. =)
↧
Souboj spisovatelů - 4. kolo
Je tu čtvrté kolo, kde proti sobě stojí J. K.Rowling a Veronica Roth. Myslím, že vím, kdo postoupí dál ale nikdy nevíte.
Každopádně opět je tu ankteta a já se těším na vaše hlasování.
VS
↧
↧
Dean Koontz - Město
Žánr: Román, Thriller
Nakladatelství: XYZ
Početstran: 384 stran
Rok vydání: 2014
Obálka knihy nevypadá vůbec špatně, je taková tajuplná. Vystihuje název knihy, jelikož je tam zobrazené město a silueta postavy. Podle mě by měla být asi menší, aby znázorňovala dětskou postavu, ale to není tak strašná chyba. Jinak když přejedete prsty po názvu knihy a jménu autora, tak písmena jsou vyražená, tak že jakoby vystupují.
Celý příběh se odehrává z pohledu devítiletého kluka, který vypráví zpětně jako dospělý muž. Jonah, hlavní postava žije se svojí matkou a nezodpovědným otcem, který se k nim po nějaké době opět vrátil. Jonah zrovna v té době začíná hrát na klavír a jde mu to opravdu skvěle. Je nadaný a jeho mamka i dědeček se myslí, že z něj jednou vyroste slavný klavírista. Otec už tak nadšený není a ze začátku mu to nechce dovolit. Jonah ale pak pozná ženu, která mu řekne, že je duší města a má na starosti všechny, které ve městě žijí. Díky ní pak Jonah bude moci pokračovat hrát na klavír.
Celý spletitý příběh vlastně začíná tím, že Jonahova matka chytne jeho otce při nevěře a vyhodí ho z bytu a jejich života. Jonah k němu nemá žádný kladný vztah a je vlastně rád, že může být se svojí matkou sám, kterou má moc rád. Jednoho dne ve městě ale na svého opilého otce natrefí a schová se před ním. Když je bezpečné z úkrytu vyjít, zakutálí se k němu oko z plyšové hračky a Jonah si myslí, že je očarovaný a pozoruje ho. Proto ho vezme k sobě domů a zavře ho do krabičky, aby měl jistotu, že ho oko nebude moci sledovat.
Toho samého dne narazí v domě na novou příchozí ženu, kterou pozná ze snu, který se mu o ní předešlou noc zdál. Okamžitě pozná, že to není dobrý člověk a rozhodně se ji tajně sledovat, aby zjistil, co je zač. Jenomže ona ho přistihne a v noci se vkrade do jeho pokoje a vyhrožuje mu. Devítiletý Jonah se myslí, že musí být hlavou rodiny a musí se umět postarat o svojí mamku, tak si vše nechá pro sebe. Přesto najde svého přítele a spojence v sousedovi, kterého si později oblíbí. Jako jedinému mu vypráví o všem, co se mu nadále přihodí i to, co se mu přihodilo před tím a to, že se mu o té nové ženě v domě, zdál sen.
O několik dní později se mu zdál další sen, který mu ukazoval muže, Lucase, který zavraždil svoje rodiče. I jeho jednoho dne potká ve městě. Co ho ale překvapí ještě víc je to, že ho potká ve společnosti svého otce. Jonah tomu nemůže uvěřit, přesto se snaží zjistit, co mají v plánu. Když zjistí, že se chystají spáchat trestní zločin, snaží se přijít se svým sousedem na něco, co by je usvědčilo a poslalo je do vězení. Jedině tak by si pak Jonah připadal v bezpečí.
To ale vůbec nebude snadné a Jonah pozná, jak život může být nebezpečný, nespravedliví a že kdykoliv může o všechno přijít. Také ale pozná, že malá radost nebo přítel, který do života vstoupí na malou chvíli, může přinést radostné okamžiky a zanechat dobré vzpomínky.
Kniha se nečetla špatně, vlastně se četla dobře a řekla bych, že to i rychle utíkalo. Přesto mi tam ze začátku dost vadili zmiňované názvy skladeb a skladatelů, jelikož jsem většinou nevěděla, o koho jde nebo o jakou skladbu jde a bylo jich tam příliš mnoho. Sice se tam objevovali až do konce, ale ze začátku jich tam bylo nejvíce. Další mínus u mě kniha má za to, že má strašně moc zbytečných pasáží, bez kterých by se obešla a které mě tam nijak nezaujali. Autor tam popisuje často nezásadní chvíle, které vám k hlavnímu příběhu nic nepřidají a jsou tak zbytečné. Co se týče napětí, ani toho jsem se v knize moc nedočkala. Celý příběh je spíš vážný, jestli tam byla první napínavá pasáž až po nějaké sté stránce, tak nebyla nijak dlouhá. Napínavé, jak jsem si to představovala, to začalo být až pár kapitol před koncem a to bylo pro mě dost pozdě.
Ke konci mě tam dokonce jedna událost překvapila a to, jakou cenu Jonah musel za vše zaplatit. Popravdě jsem to vůbec nečekala, a i když to není nic dobrého, tak je to plus pro knihu, jelikož to byl pro mě zvrat.
Ještě jedna věc mi tam vadila a to, že se tam autor častokrát zmiňoval nebo spíš psal větu typu: To není nejhorší, co se odehrálo. To nejhorší teprve přijde. (Není to přesně věta, která se tam objevila ale příklad, toho na jaký způsob ty věty byli.) A já stále čekala, co se tam strašného stane, co se tam odehraje a stále nic nepřicházelo. Pokaždé, když tam nějaká taková věta byla, tak jsem očekávala nějaký zvrat a nedočkala jsem se. A po nějaké době mě to začalo štvát.
Ještě jedna věc mi tam vadila a to, že se tam autor častokrát zmiňoval nebo spíš psal větu typu: To není nejhorší, co se odehrálo. To nejhorší teprve přijde. (Není to přesně věta, která se tam objevila ale příklad, toho na jaký způsob ty věty byli.) A já stále čekala, co se tam strašného stane, co se tam odehraje a stále nic nepřicházelo. Pokaždé, když tam nějaká taková věta byla, tak jsem očekávala nějaký zvrat a nedočkala jsem se. A po nějaké době mě to začalo štvát.
Nakonec bych asi dodala to, že i když kniha má 380 stran, tak ten zajímavý, napínavý příběh byste shrnuli možná tak do dvou stě stran, ani to ne. A to mě trochu mrzelo.
Příběh to jinak není špatný. Jsou tam pěkné ukázky toho, jak můžete získat přítele na celý život. Nebo jak je důležitá rodina ale hlavně, jak křehký je život a jak se vše může zvrtnout.
Ještě bych ráda vyzdvihla dvě věty, které mě v knize zaujali a zalíbili se mi a vždy si je vybavím.
,,Čekaly nás problémy, ale ty čekají vždycky. A než přijdou, je nejlepší žít s úsměvem."
,,Ať se stane cokoli, z dlouhodobého hlediska to všechno dopadne dobře."
Je mi líto, že to není zrovna kladná recenze ale na to, co jsem se přičetla o autorovy, jak prý dokáže psát s humorem, napětím a mystičnem, mě tato kniha v tomto ohledu trochu zklamala.
↧
Young & Hungry
Tak jsem se konečně dostala k tomu, abych vám představila můj nově oblíbený seriál. Celkově seriál už novinka není. Určitě jste o něm už slyšely, a pokud ne, tak to se teď spraví.
Seriál se jmenuje Young and Hungry neboli Mladí a Hladoví. V hlavní roli je Emily Osment, kterou můžete znát ze seriálu Hannah Montana.
Seriál se točí kolem Gabi, kterou si najme jako soukromou kuchařku mladý a bohatý podnikatel Josh. Gabi se snaží svou práci samozřejmě udržet a tak se snaží, aby její jídlo Joshovi a jeho asistentovi Elliotovi chutnalo co nejvíc. Tomu se Gabi ale ze začátku vůbec nelíbí a byl by raději, aby si Josh našel zkušeného šéfkuchaře.
V seriálu dále vystupuje Yolanda, Joshova uklízečka a samozřejmě Gabiina spolubydlící Sofia.
V seriálu dále vystupuje Yolanda, Joshova uklízečka a samozřejmě Gabiina spolubydlící Sofia.
Seriál produkuje Ashley Tisdale, která se v seriálu dokonce objevila. Mimo ní si v seriálu zahrál i Jesse McCartney.
Na seriálu se mi líbí, že se u něj pobavíte. Není nijak náročný, spíše odpočinkový. Sice jsem si u prvních pár dílů říkala, že to není nic moc ale nakonec jsem se do něj zakoukala a nedám na něj dopustit. Nedávno jsem se znovu dívala na první sérii a líbila se mi víc, než když jsem se na ni koukala poprvé.
Momentálně běží druhá série a já doufám, že bude i třetí. Jinak každý díl má jen kolem dvaceti minut.
Herecké obsazení:
Gabi Diamond - Emily Osment
Josh Kaminski - Jonathan Sadowski
Sofia Rodriguez - Aimee Carrero
Elliot Park - Rex Lee
Yolanda - Kym Whitley
Caroline - Mallory Jansen (1. série)
Já si v seriálu oblíbila všechny tyto postavy. Tak Gabi, ta je jasná. Bez ní by to nebyl seriál. Navíc ta se vždy postará o nějakou neplechu. Pak tam rozhodně nesmí chybět pošťuchování Elliota a Yolandy. Ty dva bez sebe by nemohly být. Někdo je tam musí umravňovat a tím je Sofia, která dokáže dát popořádku snad vše. No a pak je tu Josh. Ten, díky kterému mají všichni (kromě Sofiii) práci a kterému se přeci musí nadbíhat.
(Jesse McCartney)
(Ashley Tisdale)
↧
Souboj spisovatelů - 5. kolo
No je tu poslední kolo souboje spisovatelů, do kterého se dostala J. K. Rowling se sedmi hlasy a John Green se čtyřmi hlasy.
Myslím, že každý dokáže uhodnout vítěze, přesto to necháme na vašich hlasech.
Rowling napsala snad všem známou sérii Harryho Pottera ale také Volání kukačky nebo Hedvábník.
John Green napsal knihy jako Hvěždy nám nepřály, Papírová měste nebo Příliš mnoho Kateřin.
↧
Enrique Iglesias - Bailando
Ahoj Ahoj,
vím, že tu teď moc nejsem, ale chci, abyste věděli, že jsem se včera opět pustila do čtení. Vyhradila jsem si na to celé odpoledne a musím říci, že jsem udělala dobře. Sice jsem se nevrhla do Labyrintu, jak jsem chtěla, ale to Sirény od Míši Burdové, přesto jsem ráda. Začetla jsem se a mám knížky plnou hlavu. Dnes se k ní bohužel nedostanu, jelikož jsem teď přišla domů a jdu v osm spát, abych ráno vstala.
Každopádně, když se do knížky zítra vrhnu, tak ji dočtu a sepíšu recenzi. Budu se snažit co nejdříve a hlavně už kvůli sobě, začnu zase víc číst než sledovat filmy a seriály. Fakt mi to chybělo.
No a teď si můžete pustit písničku od Enriqueho - Bailando. Je krásná a líbí se mi klip, jelikož tam jako vždy pěkně tančí. Snad se bude líbit i vám.
PS: Jdu k affs, abych je nezanedbala. =)
↧
↧
Volání Sirény - Pomsta - Michaela Burdová
Žánr: Sci-fi, fantasy - román
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 368 stran
Rok vydání: 2015
Díl: Druhý díl
Tak jsem se konečně dostala k závěrečnému dílu série Volání sirény od Míši Burdové. Sice jsem měla v plánu číst Labyrint, jak je v menu vidět, ale ten si ještě bude muset nějakou chvilku počkat. Teď ale k Volání sirény.
Jen malá upozornění, že na konci to obsahuje pár SPOILERŮ ohledně konce knihy. =)
Obálka je podle mě vystihující a pěkná. Líbí se mi, jakým stylem je napsaný nadpis. Je dosti výrazný a to se mi na něm vlastně líbí. Hlavní postava na obálce je zajisté siréna Larissa a podle mě se autorce povedla. V pozadí je dokonce vidět Derren se svými psi, ale popravdě jsem si toho všimla až teď. Docela to tam zaniká. Celkový pohled ale na obálku je pěkný a mně se líbí.
Děj se celou dobu točí okolo dívky jménem Noel, která byla při tom, kdy se jí zabil přítel skokem z útesu. Nebyl jediný, kdo během let v jejich městě zemřel nebo záhadně zmizel. Noel má ohledně všeho svou teorii. Jediný problém je, že jí nikdo nevěří. Domnívá se totiž, že se do města každý rok vrací siréna.
Vše ale změní, když se setká s Derrenem, který se nedávno přistěhoval. Všichni si myslí, že je nebezpečný. Bydlí ve strašidelném domě a s nikým ve městě se nestýká a nebaví. Navíc Noel zjistí, že jí sleduje. Jednou to Noel už nevydrží a promluví na něj. Od té doby se spolu stýkají a snaží se přijít na to, co se ve městě děje. Derren je totiž jediný, kdo Neol ohledně sirény věří. Mezi tím se Noel do Derrena začíná zamilovávat i když má ohledně něj pochybnosti.
Celý příběh se začíná zamotávat a ve městě se začíná ztrácet víc lidí, které se většinou poté najdou mrtví. Noel to všechno těžce nese, jelikož každý kdo se ztratil, je s ní nějakým způsobem spjatý. Ať už se jedná o kamaráda nebo rodinu. Noel je přesvědčená, že ona je tím důvodem a že právě ji chce siréna zabít. Vše je ale komplikovanější a nakonec úder přijde od osoby, od které by to nejméně čekala.
Děj druhého dílu se mi líbil. Byli chvíle, kdy jsem si myslela, že vím, jak to bude pokračovat a kdo za tím vším stojím a nakonec to bylo úplně jinak. Byl tam zvrat, který jsem nečekala a trochu mě překvapil. Také tam byli místa, kde mi děj přišel bez duše, bez nějakého pohonu vpřed. To mi ale vynahradili scény mezi Derrenem a Noel, které se mi líbili. Což se přesto dalo očekávat, jelikož napětí mezi tajemným klukem a holkou, co si nechce připustit, že ho má ráda. Přišlo mi, že na tom byla hlavně kniha stavěná, jelikož bez takových scén by mě to asi nebavilo.
Scény mezi Derren a Larissou mě pak bavili ještě víc, jelikož bylo znát, že se mají stále rádi ale oba se snaží přesvědčit, že to tak není.
Scény mezi Derren a Larissou mě pak bavili ještě víc, jelikož bylo znát, že se mají stále rádi ale oba se snaží přesvědčit, že to tak není.
Co se týče postav, tak Noel mi až tak nevadila. Snažila se překonat většinou strach a smutek ze ztráty všech blízkých, i když těch ztratila příliš. Myslím, že normální člověk by to asi neustál. Líbilo se mi, že nebyla z Derrena tak ustrašená, byla drzá. Ale našla bych tam jednu nebo dvě scény, kdy se chovala jak ufňukaná holčička.
Co se týče jejích kamarádek Kate a Anny. Holka jako Kate nesmí chybět nejspíš v žádné knize. Je to typ holky co ráda vymetá večírky a ráda randí. A Anna se mi od začátku zdála podezřelá, jelikož byla až moc chladná a mě dost nesympatická.
Derren jako vždy nezklamal. Toho jsem si oblíbila od prvního dílu. A Larissa je prostě Larissa.
Ještě co se týče k zakončení celé této série. Já jsem ráda, že to dopadlo, jak to dopadlo. A to, že Larissa nakonec zůstala s Derrenem. Oni dva se prostě nikdy nepřestali mít rádi. Jiskřilo to mezi nimi.
Sice mě trochu mrzelo, že mu to s Noel nevyšlo. Ona ho měla opravdu ráda. Přesto na druhou stranu spolu by asi neměli žádnou budoucnost, když on je vlastně nesmrtelný.
Sice mě trochu mrzelo, že mu to s Noel nevyšlo. Ona ho měla opravdu ráda. Přesto na druhou stranu spolu by asi neměli žádnou budoucnost, když on je vlastně nesmrtelný.
Kniha se mi líbila, i když první díl asi o něco víc. Každopádně se četla dobře, zaujala, měla napínavé části a jeden pro mě docela velký zvrat. Konec konců, já jsem skoro do konce nevěděla, že Larissa není jediná, kdo ve městě vraždí.
V knize nesměli chybět autorčiny kresby, které byli jako obvykle moc pěkné a povedené.
↧
Zdravím
Jak přežíváte? Doufám, že dobře. Snad vás ve škole tolik nemučí. Už se nám blíží víkend a já se ho už nemůžu dočkat. Včera jsme v práci měli přesčas do půlnoci, tak že teď vstávám. Což je na prd. Za chvíli zase půjdu do práce. Přesto ale myslím na lepší věci než práce.
Už mi konečně vyšel čtvrtý díl Alfy a Omegy od Patricie Briggs. Nemůžu se dočkat, až ho budu mít doma. Jen si ještě chvilku počkám. Dostanu ho k svátku, což je ke konci listopadu. Ale těší mě, že vím, že už vyšel.
Další věc, která mně těší je, že jsem si objednala na tři měsíce Knihobita. Mám to vypočítaný, že jednoho si zaplatím já, dva rodiče. Jelikož jeden budu mít k svátku a jeden k Vánocům. Což mě také moc těší. A už se nemůžu dočkat.
Tím můj seznam nekončí. Včera jsem opět dočetla knížku. Takže se tu za chvíli objeví recenze. Přiznávám, že měla jen sto šedesát stránek ale i tak, je to knížka. Snažím se teď víc číst a zároveň také doplňovat knížky do knižní výzvy. Bylo vážně smutné, že jsem ještě nedávno neměla přečtených ani deset knížek. To už jsem naštěstí dohnala, tak že navyšuji na dvacet. Není to nic moc ale mě to bude muset postačit.
No a o víkendu se snad pustím do nějakých povídek. Ještě nemám napsanou ani povídku k Terce ale nápady mám, tak snad to půjde.
Jinak je to ode mě pro dnešek vše. K affs se samozřejmě podívám.
Přeji krásný zbytek dne.
PS: Jo a páté kolo souboje spisovatelů je ukončeno, zítra snad přidám vyhlášení. =)
↧
Moje ruka touží po meči - Marcus Sedgwick
Žánr: Horor
Nákladatelsví: Albatros plus
Počet stran: 158 stran
Rok vydání: 2009
Díl: první díl
Obálka knihy se mi líbí a rozhodně vystihuje děj knihy. Líbí se mi na ní, že je v bílé barvě, kde dobře vynikne červený název knihy a pak se mi na této obálce neskutečně líbí, jakým stylem je napsaný autor.
Děj knihy nebyl až tak zlý. I když se musím přiznat, že jsem od knihy moc neočekávala, spíš mě zaujal její druhý díl a ten první si koupila, jen abych ho měla. (Navíc je to právě knihy z antikvariátu, kterou jsem si v létě koupila, tak že stála jen osmdesát korun.)
Děj se odehrává v malé vesničce v hlubokých lesích staré Evropy, kam zrovna přichází krutá zima. Jenomže ona není jediná, kdo se zimou přichází. Nad celou krajinou převzala moc Královna stínů a malá vesnička u říčku Chrust je zasvěcena smrti.
Dřevorubec Petr a jeho otec si nedaleko vesnice postavy domek, kde se rozhodly přebývat. Brzo ale zjistí, že celá vesnička je odsouzena smrti a že pokud chtějí přežít, musejí bojovat.
Lidé ve vesnici věří, že se zimou přichází Královna stínů, které se bojí. Celou vesnicí kolují babské povídačky a pověry a hlavně, každý si zpívá píseň Mioritu. Píseň o pasáčkovi ovcí, kterému ovečka pošeptá, že se ho chystají zabít a on smrt přijme a řekne ovečce, ať jeho matce poví, že se oženil s princeznou na prahu ráje.
Petrovi ale jeho otec celý život v tlouká do hlavy, že jsou to jen pověry. Sám se z něj stal opilec a Petr tak musí zastávat všechnu práci, aby měli z čeho žít. Když ale ve vesnici začnou umírat lidé a dobytek, Petrovi je jasné, že něco není v pořádku a že možná ty pověry budou pravdivé. Že možná opravdu mrtvý navštěvují své pozůstalé, že Královna stínů opravdu do vesničky zavítala. Bude muset přijmout pravdu a hlavně tajemství, které před ním otec celý život tají.
Lidé ve vesnici věří, že se zimou přichází Královna stínů, které se bojí. Celou vesnicí kolují babské povídačky a pověry a hlavně, každý si zpívá píseň Mioritu. Píseň o pasáčkovi ovcí, kterému ovečka pošeptá, že se ho chystají zabít a on smrt přijme a řekne ovečce, ať jeho matce poví, že se oženil s princeznou na prahu ráje.
Petrovi ale jeho otec celý život v tlouká do hlavy, že jsou to jen pověry. Sám se z něj stal opilec a Petr tak musí zastávat všechnu práci, aby měli z čeho žít. Když ale ve vesnici začnou umírat lidé a dobytek, Petrovi je jasné, že něco není v pořádku a že možná ty pověry budou pravdivé. Že možná opravdu mrtvý navštěvují své pozůstalé, že Královna stínů opravdu do vesničky zavítala. Bude muset přijmout pravdu a hlavně tajemství, které před ním otec celý život tají.
Povez jim oběma,
těm ovčákům dvěma,
ať mě pochovají,
k vám v ohradu dají,
k vám v ohradu dají,
uloží do jámy,
ať jsem pořád svámi,
vzadu za salaší,
ať své psy uslyším.
O té vraždě ale
pomlč i nadále,
pověz jim raději,
že jsem se oženil
s princezničkou vnadnou,
nevěstou vševládnou.
Jak jsem psala, kniha nebyla špatná. Sice to mohlo být možná více rozpracované a to hlavně ta bitva na konci.
Líbil se mi začátek, nebyl žádný nudný ani zdlouhavý ale hned napínavý. Řeknu vám, dlouho jsem se u žádné knihy nebála, až do teď. Zvlášť když jsem četla knihu kolem jedenácté, když jsem se vrátila z práce a zrovna tam byla podle mě nejstrašidelnější část.
Celá kniha má ponurou a smutnou atmosféru. I konec je podle mě smutný ale dobrý zároveň. V knize vystupují nemrtvý, tedy upíři ale ne, jak je známe z Upířích deníků nebo Twilight. Ale takový v jaké dříve věřili a kterých se tak bály. Autor je popisuje spíš jako zombie, které lační po krvi. Byla to docela příjemná změna.
Na závěr bych vám tu chtěla napsat část, u které jsem se trochu bála a od které to začalo být takové strašidelné. Jedná se o scénu, kdy Petr jde navštívit Agnes, (dívku o které si myslel, že je do ní zamilovaný) kterou provdali za mrtvého Stefana (jelikož byl svobodný a umřel mladý a oni věřili v posmrtnou svatbu) a pak ji na čtyřicet dní zavřeli za vesnicí do malé chatky, aby truchlila.
…,,Petře!" opakovala Agnes. Teď se trochu uklidnila. ,,Chyť se mě za ruku."
Petr hmatal ve tmě kolem, až nahmatal její paži. Jel prsty po rukávu, dokud nenašel ruku.
,,Agnes pusť mě dovnitř. Nesnesu pomyšlení, že jsi tam sama. Není to bezpečné."
,,Ne Petře.," odpověděla Agnes, ale v jejím hlase bylo slyšet zaváhání. ,,Víš co se stane, jestli nás chytí. A já budu muset začít znova od začátku."
,,Ale Agnes, tohle není spravedlivé. Proč sis Stefana musela vzít zrovna ty? Proč ne někdo jiný?"
,,Protože Anna vybrala mě. Až tu budeš žít o něco déle, pochopíš, že tak to prostě je."
Petr mlčel. Žil v Chustu dost dlouho na to, aby pochopil, že slovo té stařeny je zákon.
,,Aspoň že je ti dneska trochu tepleji," promluvila znovu Agnes.
Petr ztuhl.
,,Co jsi říkala?"
,,Tvoje ruka," odpověděla Agnes nevinně, ,,dneska jí máš teplejší než včera."
Petr náhle pustil její ruku ze své, jako by byla nebezpečná. Agnes strnula. Vycítila, že něco není v pořádku.
,,Petře, co se děje?"
Petr zaváhal a pak rychle mluvil, přestože se mu slova zadrhávala v hrdle.
,,Chceš tím říct, že jsem tu včera v noci za tebou byl?"
,,No jistě. Chtěl jsi, abych…Proboha, Petře! Tos nebyl ty?"
Náhle si Petr uvědomil obrovský tmavý les za svými zády, kde mu může být v patách milion nebezpečí.
Petr hmatal ve tmě kolem, až nahmatal její paži. Jel prsty po rukávu, dokud nenašel ruku.
,,Agnes pusť mě dovnitř. Nesnesu pomyšlení, že jsi tam sama. Není to bezpečné."
,,Ne Petře.," odpověděla Agnes, ale v jejím hlase bylo slyšet zaváhání. ,,Víš co se stane, jestli nás chytí. A já budu muset začít znova od začátku."
,,Ale Agnes, tohle není spravedlivé. Proč sis Stefana musela vzít zrovna ty? Proč ne někdo jiný?"
,,Protože Anna vybrala mě. Až tu budeš žít o něco déle, pochopíš, že tak to prostě je."
Petr mlčel. Žil v Chustu dost dlouho na to, aby pochopil, že slovo té stařeny je zákon.
,,Aspoň že je ti dneska trochu tepleji," promluvila znovu Agnes.
Petr ztuhl.
,,Co jsi říkala?"
,,Tvoje ruka," odpověděla Agnes nevinně, ,,dneska jí máš teplejší než včera."
Petr náhle pustil její ruku ze své, jako by byla nebezpečná. Agnes strnula. Vycítila, že něco není v pořádku.
,,Petře, co se děje?"
Petr zaváhal a pak rychle mluvil, přestože se mu slova zadrhávala v hrdle.
,,Chceš tím říct, že jsem tu včera v noci za tebou byl?"
,,No jistě. Chtěl jsi, abych…Proboha, Petře! Tos nebyl ty?"
Náhle si Petr uvědomil obrovský tmavý les za svými zády, kde mu může být v patách milion nebezpečí.
Ono je lepší, když to máte souvisle s knihou ale i tak jsem neodolala a napsala to.
↧
Lucifer a Containment
Jelikož jsem se od víkendu opět nedotkla knihy, tak tu pro vás mám článek, kde vám představím rovnou dva seriály, které bych ráda začala sledovat a jsem na ně docela zvědavá.
Vím, že se většinou píšou recenze na věci, které už jste viděli nebo četli, přesto mě tyto dva seriály zaujali a chtěla jsem se o ně s vámi podělit.
Vysílat je sice budou až v roce 2016 ale to už není tak dlouhá doba na čekání. Vždyť nový rok je skoro za dveřmi (to je strašné že?).
Teď už ale přejdeme k samotným seriálům.
Začnu se seriálem, který přestože se má vysílat až v roce 2016, tak už můžeme zhlédnout první díl.
Jmenuje se Lucifer, což je samo o sobě dost vystihující.
Seriál je o Luciferovi, kterého nebaví být pánem pekla, protože je znuděný. Tak se rozhodne rezignovat na svou funkci a otevře si klub v Los Angeles. (serialzone)
V prvním díle, který se prý údajně omylem objevil na internetu, jsmemohli vidět, že Luciferovi, díky jeho osobnosti lidé vykládají své hříchy na první setkání. Až na jednu ženu, která je vůči jeho osobnosti imunní a to místní policistka Chloe (což je sice trochu ohrané téma, ale přesto není vůbec špatné). Lucifer se s ní pouští do řešení případu a pomáhá tak trestat kriminálníky.
Přestože jsem viděla jen první díl, seriál mě bavil. Rozhodně mu nechyběl humor, nadpřirozeno a akce. Navíc je to z části i kriminální, což mě také baví.Troufnu si říci, že je to podobné jako seriál Kráska a zvíře (sice jsem ho neviděla ale také je tam policistka a zvíře - tady je to jen Lucifer).
O to víc mě naštvalo, když jsem zjistila, že se druhého dílu jen tak nedočkám. Jelikož jsem nevěděla, že se bude vysílat až v roce 2016 a mám dojem, že první díl jsem si pouštěla někdy v srpnu. Tak že vy na to jste alespoň připravený.
Už jste o seriálu slyšely? Co na něj říkáte?
Druhým seriálem je Containment, který je také naplánovaný až na příští rok. Popravdě nevím, co si o tomto seriálu myslet.
Jedná se o seriál, kde v Atlantě vypukne smrtelná a záhadná epidemie a celá oblast je dána do karantény. Policista Lex se snaží udržet klid v ulicích, ale vše se zkomplikuje, když zjistí, že jeho přítelkyně a nejlepší kamarád uvízly v zasažené oblasti. (serialzone)
Přiznám se, že z traileru mě seriál moc neupoutal. Tak proč o něm zde píšu že? K tomu se hned dostanu. Jednu z hlavních rolí ztvární Chris Wood, kterého jsem si zamilovala jako zloducha 6. sérii Upířích deníků - Kaie. Tak že seriálu dávám šanci popravdě díky němu, přesto doufám, že seriál nakonec bude fajn a že mě bude bavit.
Co na něj říkáte? Už jste o něm šlyšely?
↧
↧
Scary Tag
Tak tu máme Halloween. Těšila jsem se na něj celý měsíc, a když je konečně tu, jsem trochu zklamaná. Nějak mě
nepřepadla žádná Halloweenská nálada…Přesto. Rozhodla jsem se zapojit do Scary tagu, který vymyslela Casion.
Snad se bude líbit a doufám, že ještě do osmi stihnu přidat jeden článek s Halloweenskou povídkou.
1) Strašidelná obálka
Je spoustu knih a myslím, že bych našla spoustu strašidelných obálek a tak jsem se to rozhodla zúžit na mojí knihovničku. A vybrala jsem knihu Nemilovaní, která mi přijde strašidelná. Navíc, když to spojíte s příběhem knihy, tak je to jasné.
2) Strašidelně zlá obálka
Nevidím moc rozdíl od předchozí otázky, ale snažila jsem se vybrat nějakou jinou obálku. Bohužel v mé knihovně tolik strašidelných obálek nemám, tak jsem musela hledat jinde. Vybírala jsem z knih na svém blogu, které jsem četla a vybrala jsem knihu Ať vejde ten pravý.
3) Autor, který je mistr hororu
Hned mi v hlavě naběhlo jméno Stephen King. O něm pořád slýchám, jaké dobré píše horory. Četla jsem od něj dvě knihy a nebyli špatné. Myslím, že to na něj dost sedí.
4)Tvůj postoj k strašidelným příběhům
Mám je ráda. Ráda čtu napínavé a strašidelné příběhy u kterých se i trochu bojím.
5) Vymysli název strašidelného příběhu
Návštěva ze záhrobí
6) Co tě dokáže v příběhu vystrašit
Rozhodně psychologické části. A pak takové ty části, kdy postavu někdo pronásleduje, a nevíte, kdy jí někdo přepadne nebo je někde sama v temné místnosti a čekáte, z které strany přijde útok. Prostě ty klasické scény, u kterých se bojí snad každý.
↧
Bál duchů
Není sice osm hodin, jak jsem si představovala ale přeci jenom je stále posledního října, tak že jsem to stihla. Příště by to ale chtěla začít s psaním dřív a nenechávat to na poslední chvíli.
Každopádně tu mám povídku k Terce do soutěže. Téma bylo Duše zemřelých ale já si dovolila upravit název na Bál duchů.
Představy jsem měla trochu jiné ale dopadlo to, jak to dopadlo. Snad to nebude tak hrozné a bude se to alespoň trochu líbit.
Blížil se před večer svátku všech svatých neboli Halloween, který dnešní lidé slaví. Ať už se jedná o jakýkoli název, dřív se věřilo, že v noci z třicátého prvního října na prvního listopadu se stírá hranice mezi světem živých a mrtvých a že tím začíná doba, kdy se duše zemřelých mohou vrátit na zemský povrch.
A právě ten večer se jako každý rok chystala slavnost. Slavnost, na které nebude žádný živý ale naopak. Na starém hřbitově Motgomery se chystal bál duchů.
Hodiny na věži odbyli osmou hodinu. Nebýt pouličních lamp, které osvětlovali ulice, by všude vládla tma. Děti co ještě před chvílí chodili po městě v různých kostýmech, už jsou doma a radují se z toho, co se jim dnes večer podařilo vykoledovat. Přesto venku není úplně ticho a pusto. Na zahradách všech domu blikají různá světýlka, svítí různě vyřezané dýně a spousta další Halloweenské výzdoby. Na náměstí se stále slaví v podobě hudebního doprovodu, pár stánků s pitím a konečného programu celého dne zapálením svíček pro ty, co už nejsou mezi živými.
Avšak přes to všechno nikdo netuší, co se jim děje za zády. Na starém, odlehlém a všemi zapomenutém hřbitově Montgomery právě začíná bál duchů.
Hřbitov, který nese jméno jednoho starobylého rodu, který neodmyslitelně patří k městu a zrovna tak k tomu hřbitovu. Přestože je hřbitov všem známý, nikdo se na něj neodváží v kročit, pokud nemusí. Před pěti lety umřel poslední správce vily Mongtomery a tím i poslední člověk, který se staral o hřbitov a jeho odkaz. Od té doby na hřbitov nikdo nevkročil, až do dnes.
,,Hej Viky, co říkáš na tenhle odstín rudé?" mávala Anna před zrcadlem rtěnkou a čekala na odpověď své kamarádky.
,,Že nikdo nebude zkoumat barvu tvé rtěnky, pokud půjdeš v tomhle." poukázala na její šaty a usmála se.
,,Co tím myslíš?!" ohradila se na ni a podívala se na sebe do zrcadla. Černé upnuté šaty s krajkovími dlouhými rukávy jí končili těsně pod zadkem. Ve výstřihu se jí houpal velký stříbrný přívěšek, který na něj upoutá pozornost. A vše ji doplňovali černé lodičky na vysokém podpatku.
,,Myslí tím, že vypadáš jako děvka." odpověděla na otázku Linda a smála se spolu s Viky.
,,Pokud vím, tak se tohle dnes nosí. Alespoň si večer pořádně užiju." mrkla na ně a usmála se také. Potom si namalovala rty rudou rtěnkou. Konečně byli připravené vyjít z koupelny.
Viktorie se naposledy podívala do zrcadla. Černé vlasy jí padali po ramenou, kolem krku měla uvázanou sametku a na sobě měla také černé šaty se stříbrným korzetem, jen neměli klasicky dlouhou sukni. Ta její končila nad koleny, byli to krátké plesové šaty. Zatímco Anna měla na sobě šaty bez ramínek v tmavě modré barvě, které byli až na zem. Korzet měla posázený bílými perly a vše doplňovaly světlé vlasy, které měla zapletené v cop. Všechny tři společně vyšli ven a zamířili do vstupní haly.
Dům nebyl nijak zvlášť udržovaný od té doby, co umřel správce a taky byl opuštěný, což se pro bál hodilo. Dívky vešli do haly a chtěli zamířit do tanečního sálu, kde za chvíli propukne všechna sláva.
V tom zhasla světla a všude byla tma. Na to se všude začali ozývat rány, jako když praskají petardy a světla začala blikat. Dívky se semkly k sobě a začaly pomalu couvat zpět. Udělali jen pár kroků, když vše utichlo a všude byla opět tma. Viky zrovna chtěla něco říct, když jí někdo položil ruce na záda. Vykřikla a spolu s ní i Anna a Linda. Pak všechny tři uslyšeli smích.
,,Marcusy! Dereku!" vykřikla naštvaně Viky. Jakmile vyslovila jejich jména, světla se rozsvítila a před nimi stáli dva kluci a smály se.
,,Pitomci!" přidala se Linda.
,,Ale no ták. Byla to zábava ne." prohodil Derek a mrknul na Annu.
,,Pojďte k hrobce. Máme pro vás překvapení."řekl Marcus a vydal se k vchodovým dveřím. Děvčata byla nejdříve proti, protože opět očekávaly nějaké jejich vtípky. Nakonec to vzdala a šli s nimi ven.
,,Konečně nemusím jediný večer trávit na hřbitově a stejně tam jdu." hudrovala Viktorie. Nebyla zvědavá na žádný jejich kraviny, které vymýšlely každou chvíli.
,,Ty alespoň nemáš na noze takové jehly jako já. Víš, jak špatně se mi jde." ztěžovala si Linda, která se při každém druhém kroku bořila do hlíny.
,,Holky, přestaňte si stěžovat a užívejte večera." dodala Anna a přidala do kroku, aby dohnala Marcuse.
,,To říká jen proto, že se jí líbí." pronesla Viky. Pak už byla celou cestu ticho až k hrobce. Přišli k ní a zastavili před vchodem dovnitř.
,,Až po vás."řekl Derek a naznačil, ať jdou prví oni. Anna neváhala a vešla. Linda ji následovala, ale Viky odmítla. Marcus ji chvíli přesvědčoval, až to vzdal. Mezitím, co na ně čekala venku, zaslechla něčí vzlyky.
,,No bezva. Ufňukaná Sára." pronesla a pak se vydala za zvuky. Byla jen pár metrů od hrobky. Seděla na náhrobním kameni. V ruce držela kapesníček, oči napuchlé od breku a tváře mokré od slz.
,,Proč nejdeš dovnitř Sáro. Vždyť jsou tam všichni." promluvila na ni a čekala na odpověď.
,,Jak bych mohla jít slavit." vykoktala mezi vzlyky. ,,Vždyť jsem mrtvá!" dodala.
,,Pane bože, Sáro. Vždyť si umřela před padesáti lety! To už sis snad mohla zvyknout." už ji nebavilo poslouchat rok co rok její fňukání. Chtěla ještě pokračovat, měla toho na jazyku spoustu, když v tom uslyšela křik. Otočila se k hrobce a viděla, jak z ní Anna s Lindou vyběhli. Křičeli samé nadávky a šli směrem zpět k domu. Za nimi vyběhli kluci. Všimla si, že je tam i Thomas. Nechala Sáru být a vydala se za holkami.
,,To jsou idioti." rozčilovala se Linda.
,,To je slabé slovo." dodala Anna.
,,Jako bych to neříkala." neodpustila si Viky, která je dohnala. Vešli zpět do vstupní haly a vydali se do tanečního sálu. Celý sál byl osvětlen svícemi, hudba hrála a všichni tancovali.
Blížila se dvanáctá hodina. V sále bylo stále rušno. Akorát dohrála skladba a Viky se rozloučila se svým tanečníkem. Šla si sednout ke stolu, kde už seděla Linda.
,,Ještě chvíli a raději bych polykala hřebíky, než s ním dál tančila." posadila se. ,,Kde je Anna?" zeptala se a podívala se na Lindu.
,,Támhle v rohu. Vypadá to, že Derek uspěl." ukázala směrem k nim. Seděli v rohu na pohovce. Sápali se po sobě, div ze sebe nestrhaly šaty. Obě se jen usmály a mysleli si své. Zase začala hrát hudba. Linda šla tančit a Viky se rozhodla nachvíli zmizet.
Posadila se do křesla ve vstupní hale. V tom se otevřely dveře a dovnitř vešla dívka. Viky si ji prohlížela od hlavy až k patě. Měla na sobě džíny s mikinou a na nohou tenisky. Dívala se trochu vystrašeně. Vešla dovnitř. Vypadalo, že si jí nevšimla.
,,Jdeš pozdě. Za pár hodin bál končí." promluvila na ni Viky a dívka se lekla. Podívala se jejím směrem. ,,A co to máš na sobě?" dodala ještě.
,,Prosím?" nechápala dívka a dívala se na ni dost překvapeně.
,,Jsi nováček co?" Viky vstala a přešla k ní. Dívka stále nechápala, co se děje.
,,Nováček? Nevím, o čem to mluvíš. Co tu vůbec děláš?" trochu jí otrnulo.
,,Jak to myslíš? Je tu přeci slavnost, každý tu je." Viky si dala ruce v bok a dívala se na ni nedůvěřivě.
,,Slavnost? To je nějaký vtip?" dívka se začala rozhlížet.
,,Kdo jsi?" opáčila Viky a byla dost zvědavá.
,,Samanta. Kdo jsi ty?" Sam si ji teprve pořádně prohlédla. Vypadala, jakoby šla z nějakého plesu, pleť měla dost bledou, ale jinak vypadala normálně.
,,Viktorie. Neslyšela jsem o tobě. Jsi teda nováček?" začínala být nedočkavá.
,,Jaký nováček? A jaký bál bude končit? Neslyšela jsem ve městě, že by se tu měl konat nějaký bál." Viky se trochu vyděsila.
,,Ve městě? Byla si ve městě? Nikdo ti to neřekl?" Samanta nechápala, o čem to mluví. Nejspíš se jedná o další vtip. Nestačilo, že ji poslali do tohoto děsivého domu, ještě si na ni připravily tohle divadlo.
,,Jo. Bydlím tam. A co mi měl kdo říct?" rozhodla se, že bude hrát s ní.
,,Nesmíš chodit do města dřív, než po třech letech od tvé smrti. To ví přeci každý." odfrkla si.
,,Po mé smrti? Jak to myslíš?" teď už to vůbec nechápala a začala být nervózní.
,,Neříkej, že nevíš, že si umřela. To mi ještě chybělo." Viky už z ní třeštila hlava a tak si raději sedla zpět do křesla.
,,Nejsem mrtvá a nehodlám tady tu už zůstat ani minutu. Vyřiď Tesse, že jsem tu byla a její úkol splnila." pak se otočila a hodlala co nejrychleji opustit tohle strašidelné místo.
,,Počkej! Nemůžeš odejít." Samatna ji neposlouchala a vyšla ze dveří. Viky se za ní pustila a dál na ni mluvila. ,,Hele ze začátku je to děsivé ale pak to je fajn. Uvidíš. Každý si zvykne. Být duchem není tak strašné jak je to ve filmech." chrlila ze sebe jednu věc za druhou. Samanta se zastavila.
,,Řekla si právě, být duchem?" otočila se na ni Sam.
,,Jo. Proč?" nechápala její dotaz.
,,Měla by ses jít léčit. Duchové neexistují a to ani o Halloweenu." pohodila rukama a dál na ni koukala.
,,Milá zlatá, jsem mrtvá už přes padesát let, tak že už o duchách něco vím." teď už byla Viky naštvaná. Snažila se jí to ulehčit, ale ta holka jí vůbec neposlouchala.
,,Můžeš už toho nechat, na to ti neskočím." Samanta se otočila a chtěla pokračovat, když se Viky objevila přímo před ní. Lekla se a málem do ní narazila.
,,Jak si to udělala?" couvla kousek dozadu.
,,Jsem duch, umím toho mnohem víc. Věř mi." usmála se.
,,Tak že si to myslela vážně? Jsi mrtva?" stále nevěděla, zda ji věřit, přesto jí něco říkalo, že ta holka mluví pravdu.
,,Jo. Umřela jsem v roce 1940. Sebevražda."řekla to až skoro hrdě.
,,Roku 1940? Pane bože." Samanta najednou zbledla. Nevěřila tomu ale, když o tom tak přemýšlela, přišla jí nějak povědomá. ,,Ty jsi Viktorie Whitmorová." vzpomněla si na článek ve školním časopise.
,,Ano." odpověděla stručně. Chtěla pokračovat, když v tom z domu vyšla Linda s Annou a kluky v závěsu. Všimli si jich a vydali se k nim.
,,Viky, hledali jsme tě všude." křičela Anna.
,,Jo Viky, kde se schováváš?" přidal se Marcus.
,,A kdo je tohle?" zeptal se Thomas a prohlížel si Samantu. Viky chtěla odpovědět ale Derek byl rychlejší.
,,Ty jsi Samanta Blacková." zíral na ni jako na zjevení. Všichni se na něj otočili.
,,Ty mě znáš?" divila se Sam. Všichni si kladli stejnou otázku a čekaly na jeho odpověď.
,,Viděl jsem tě ve městě."řekl Derek a otočil se na Viky. ,,Ona je člověk, víš to že." dodal jako by nic. Najednou se všichni otočili zpět na Samantu. Té jejich pohledy vyděsili a začala couvat.
,,Lidi. Děsíte mě." promluvila a pokračovala.
,,Myslela jsem, že je nováček. Nevěděla jsem to." dívala se překvapeně z Dereka na Samantu. Ten jen pokrčil rameny a usmál se. Samanta chtěla něco říct, jenomže to nestihla. Začalo zvonit půlnoc. Všichni se po sobě podívali a potom se podívali na Samantu. Nejdřív nechápala jejich výrazy, ale nakonec pochopila. Než odbili hodiny půlnoc, pomalu jakoby se jí ztrácely před očima. Ne úplně. Pořád je viděla, jak stojí před ní, jen viděla skrz ně. To už nevydržela a rozeběhla se pryč.
,,No super. Co teď budeme dělat?"řekla Viky a podívala se na ostatní.
,,Zařídím to."Řekl Thomas a zmizel.
Samanta mezitím utíkala, jak nejrychleji mohla. Najednou se jí cesta zdála nekonečná. Chtěla to vzdát, když zahlédla příjezdovou bránu. Trochu se jí ulevilo, ale nezpomalovala. Blížila se k ní, už se viděla za ní. Myslela, že tam bude v bezpečí. Když začala skřípat a brána se zavřela. Doběhla k ní a zacloumala s ní. Nešla otevřít.
,,Sam." někdo ji oslovil. Trhla sebou a pomalu se otočila. Stál tam. Stál za ní jeden z těch kluků, co vyšli z domu.
,,Nepřibližuj se." křikla.
,,Nechci ti ublížit. Jen ti to vysvětlím." nevypadal nebezpečně, jen se skoro ztrácel před očima. ,,Jmenuju se Thomas." mluvil dál.
,,Nechci nic slyšet. Chci pryč. Nech mě jít." stále doufala, že je to jen vtip.
,,Když teď půjdeš pryč, někomu o tom ve městě řekneš a ten tě bude mít za blázna. Jak myslíš, že to s tebou dopadne?" na tom bylo něco pravdy, to musela uznat.
,,Slibuji, že se ti nic nestane. Jen mi dej možnost, to vysvětlit. Pak tě pustím." stál bez hnutí a čekal na její odpověď. Přemýšlela, zda mu věřit ale vlastně neměla jinou šanci. Brána byla zavřená a nebylo cesty ven.
,,Dobře." odpověděla. ,,Ale zůstaneme tady." dodala a Thomas přikývnul.
↧
Happy!
Ahoj,
rychlá vsuvka, než odjedu do práce. Článek nejspíš zítra smažu. =D Nakonec ho jen poupravim.
Ale už mi přišel Knihobit a já jsem z něj tak nadšená, že se těším i do práce. =D Musela jsem ho rozbalit, abych věděla, co tam je. Do večera bych to rozhodně nevydržela a jsem nadšená. Hlavě z knihy!
Tak midržte palce ať to v práci vydržím a zítra se můžete těšit na Knihobití recenzi. =)
Už před nějakou dobou Selena vydala novou písničku a nedávno k němu natočila i klip. Jak víte, jsem Selenin fanoušek a song i klip se mi líbí, tak se s vámi o něj podělím. Třeba jste ho už slyšeli. =)
↧
Knihobit #2
Tak mi včera dorazil říjnový Knihobití balíček, jak už jsem se zmiňovala. Tentokrát jsem se na něj opravdu hodně těšila a byla zvědavá, co v něm bude. Proto jsem ho otevřela hned, jak se mi dostal pod ruku. Popravdě bych se asi v práci zbláznila, kdybych nevěděla co tam je. =D
Než se pustím do samostatných věcí, mám tu vyfocený celý balíček. Není teda v původním stavu, jelikož už jsem si to vše prohlížela. Přesto stále vypadá dobře a žlutá obálka se tam jen vyjímá.
Prví věci, co jsem si na balíčku všimla, bylo, že nemá tentokrát knihobití nálepku. O to větší jsem měla radost, když jsem nálepku Knihobita našla uvnitř balíčku. A nebyla to jediná nálepka, kterou jsem tam našla. Další byla s designem od Ebbie Smith s motivačním nápisem
Never, never, never, give up. - Winston Churchil
Jsem z ní nadšená, opravdu se mi líbí. Ještě nevím, kam si je nalepím, ale rozhodně je hodlám využít.
Jako další věc, tam byl leták a pohled, který propaguje ilustrovanou knihu Torbena Kuhlmanna o dobrodružství létajícího myšáka. Navíc díky Knihobitovi máte 20% slevu na knihu, pokud si ji objednáte.
Vypadá to na krásnou a velkou ilustrovanou knihu a popravdě bych to mohla využít jako dárek k Vánocům. Sestřenka má malého kluka, tak by se mu knížka mohla líbit.
Vypadá to na krásnou a velkou ilustrovanou knihu a popravdě bych to mohla využít jako dárek k Vánocům. Sestřenka má malého kluka, tak by se mu knížka mohla líbit.
Co mi jako další věc padla do oka, byli chipsy. A dokonce jsou to zdravé organické bio raw lupínky s příchutí dýně a kurkumy. Ještě jsem je neochutnala, nechám si je k nějaké té knize. Byl v balíčku i letáček, kde jste si mohli přečíst o dalších příchutí. Kdybych si mohla vybrat, nejspíš bych brala pikantní papriku, ale ráda ochutnám i tyto dýňové. Navíc se hodí k říjnu a Halloweenu a tak. =D
Další krásná věc v balíčku je designové mýdlo, které je opravdu v kouzelné krabičce se sovičkami. I na samotném mýdlu jsou vyražené sovičky. Jen jsem nedokázala specifikovat vůni.
No a nakonec tam byl samozřejmě časopis. Tentokrát jsem dostala časopis Časostroj. Popravdě ho v rukou držím poprvé a vypadá opravdu dobře, jen je určitě pro menší čtenáře. Přesto z něj něco málo využiji a to nádherné pohlednice, které obsahoval.
A teď už k samotné knížce. Vážně jsem neměla tušení, kterou si pro mě Knihobit připraví a musím popravdě říct, že vůbec nejsem zklamaná. Sice jsem o knížce neslyšela a autorka mi také nic neříká, přesto to vypadá zajímavě.
Našla jsem v balíčku knihu SMRTNÁ ZIMA od Kate A. Boormanové. Spisovatelka je kanadského původu a kniha Smrtná zima je jejím debutem a zároveň prvním dílem trilogie. Druhý díl by měl vyjít na letos na podzim.
Dívala jsem se na recenze na webu databazeknih.cz a zatím jsou tam všechny kladné. Tak že už se těším, až se do ní pustím.
Anotace:
Nikdo neopustí osadu, pokud chce přežít.
V imaginárním světě připomínajícím středověk žije v osadě uprostřed tajemných lesů patnáctiletá Emmeline. Puritánská komunita dodržuje přísná pravidla, která mají ochránit její členy před nebezpečím pocházejícím z okolních hvozdů. Emmeline ví, že vydat se mimo osadu je přísně zakázané, avšak stromy v lese jí cosi šeptají a táhnou ji na zapovězenou cestu.
Když zůstane tady, čeká ji manželství, o které nestojí, a život vedle kluka, jehož nemůže mít. Ale venku? Malmaci číhá a zima se blíží...
Smrtná zima je první díl ohromující nové young adult série, která se bude líbit všem fanouškům knih Hunger Games a Labyrint: Útěk i milovníkům spisovatele Patricka Nesse.
V imaginárním světě připomínajícím středověk žije v osadě uprostřed tajemných lesů patnáctiletá Emmeline. Puritánská komunita dodržuje přísná pravidla, která mají ochránit její členy před nebezpečím pocházejícím z okolních hvozdů. Emmeline ví, že vydat se mimo osadu je přísně zakázané, avšak stromy v lese jí cosi šeptají a táhnou ji na zapovězenou cestu.
Když zůstane tady, čeká ji manželství, o které nestojí, a život vedle kluka, jehož nemůže mít. Ale venku? Malmaci číhá a zima se blíží...
Smrtná zima je první díl ohromující nové young adult série, která se bude líbit všem fanouškům knih Hunger Games a Labyrint: Útěk i milovníkům spisovatele Patricka Nesse.
Snad jsem na nic nezapomněla. Nebrala jsem to zrovna po pořádku, přesto jsem se snažila nic nezapomenout. Celkové hodnocení říjnového Knihobita je rozhodně kladné. Jsem z balíčku nadšená. Doufám, že se brzo dostanu k té knížce, jelikož mě opravdu zaujala.
Teď už se jen můžu těšit na listopadový balíček. =)
↧
↧
Já, já a zase jenom já
Trochu sebestředný název, to přiznávám. Jenomže tu sedím u počítače a přemýšlím, co bych mohla přidat na blog. Jsem
momentálně bez inspirace a přijde mi, že blog nějak zanedbávám a dost mi to vadí. Jenomže když zasednu k počítači, že něco napíšu, tak mě vůbec nic nenapadá a nerada bych to tu zasypávala zbytečnými, nic neříkajícími články. (Což se už tento týden stalo - viz článek Happy)
A tak jsem si řekla, že bych jeden článek věnovala sobě a tomu, jak to teď semnou je. I když, vím to vůbec já sama?
Začnu asi tím nejnovějším a nejradikálnějším, co se v posledním měsíci stalo a to fakt, že chodím do práce. Pořád tomu nemůžu uvěřit, ale je to tak. Přestože mi škola nevyšla, jsem ráda, že jsem to zkusila. Přiznávám, že mám chvíle, kdy se na sebe zlobím, že jsem to na škole nevydržela déle ale na sebelítost je už pozdě. Vzpomínky zůstanou a doufám, že i nové přátelství, které jsem díky tomu roku získala.
Co se týče práce - ani nevím co napsat - není špatná. Zvládám to, což mě těší. Ale věřte mi, kdyby mi někdo řekl, že tam skončím, neuvěřím mu. Ze začátku jsem se toho bála a hlavně těch lidí. Nejsem zrovna společenský typ a trvá mi, než se otrkám. Naštěstí to už je zamnou, tak že si nemůžu stěžovat. Musím uznat, že mamka měla pravdu a já mezi lidi opravdu potřebovala. Myslím, že mi to prospělo. (Ne že bych byla stále zabedněná doma, jen je to zase jiné.)
Tím ukončím debatu o práci. Víc bych to nerozebírala. Místo toho bych vám chtěla připomenout článek, který jsem napsala - no už před delší dobou - a ke kterému se trochu vrátím. V článku Změna je život, jsem psala o tom, co bych ráda změnila ve svém životě. Musím říci, že žádné velké změny se nekonaly, přesto je tu něco, s čím bych se vám chtěla pochlubit.
Psala jsem tam, že bych ráda byla aktivnější a začala třeba i sportovat. Ten sport a cvičení - to jde stále mimo mě - bohužel, přesto se snažím. S kamarádkou jsme před dvěma týdny začali každou sobotu běhat. (Ano, jsou to jen dvě soboty ale pořád lepší než nic.) Navíc jsme s tím spojili i jízdu na kole. Musím říci, že tolikrát jsem na kole neseděla ani v létě. Ale co je důležitější, tedy pro mě. Začala jsem zdravěji jíst.
Od srpna chodím k poradkyni přes zdravou výživu a musím říci, že jsem spokojená. Bála jsem se toho, aby mi ta jídla chutnala, ale nebylo proč se bát. Navíc se to vážně vyplatilo. Jen díky tomu, že jím vyváženěji a zdravěji jsem za dva měsíce zhubla 6 kg. A to jen na tucích - což je dobře. Moc mě to těší. Nevěřila jsem, že je to možné. Teď už by to chtěla vážně jen začít cvičit a byla bych spokojená. Jenomže to se mi stále nedaří.
Každopádně pro mě je pokrok i ta strava a musím říci, že jsem na sebe pyšná.
Tak to byli mé dvě události v posledních měsících. Moc toho není, ale mně to úplně stačí.
Co se týče blogu. Vážně se budu snažit ho tolik nezanedbávat, i když ještě to není tak strašné. Právě pracuji na povídce k Terce do soutěže, abych to pak nedělala na poslední chvíli, a musím říci, že to jde dobře.
Teď v týdnu mě čeká ranní, tak že bych se mohla dostat více ke čtení a tím pádem pak k recenzi na přečtenou knížku.
Teď v týdnu mě čeká ranní, tak že bych se mohla dostat více ke čtení a tím pádem pak k recenzi na přečtenou knížku.
A při psaní tohoto článku mě napadl další a tentokrát spojený s knihami. Přesněji s knihami, které mám v plánu si pořídit. Tak že bych mohla přidat nějaký knižní wish list. Ale nebudu předbíhat.
↧
My bookish wishlist #1
Rozhodla jsem si sepsat seznam knížek, které bych si ráda v blízké době pořídila. Jeden takový seznam už mám napsaný v diáři ale to je spíš seznam knížek, které si chci přečíst, ne je všechny kupovat. Zde se zaměřím jen na knihy, které bych si ráda koupila.
Jako první na seznamu je kniha od Patricie Briggs, která vyšla teď v říjnu a na kterou mám spadeno. I když už mám domluvené, že mi ji koupí brácha k svátku, tak jsem ji sem přesto dala. Nehorázně se na ni těším, doufám, že nebudu zklamaná.
Další knihou na seznamu je Fangirl od Rainbow Rowell, která mě popravdě upoutala svojí obálkou a tím, že děj je o dívce, která není zrovna společenská a raději se schovává před světem na internetu. Zaujalo mě to a ráda bych ji měla doma ve své knihovničce.
Pak tu nesmí chybět závěrečný díl trilogie Labyrintu a to Labyrint: Vražedná léčka od Jamese Dashnera. Sice jsem ještě nečetla druhý díl, přesto mi nesmí chybět ten třetí. Jen nevím, zda si koupit knihu s filmovou obálkou nebo klasickou. Doma mám první díl s filmovou obálkou a druhou knihu právě tu klasickou, jelikož mi nedošlo, že jí potom vydají i s filmovým přebalem. Dost mě to naštvalo a teď nevím, kterou. =D Chtěla jsem to mít sjednocené, ale na to už je asi pozdě.
To jsou takové tři hlavní knihy, které bych si chtěla pořídit. Dneska mám štěstí, že pojedeme do Boleslavi, tak že se stavíme v knihkupectví a já se nemůžu dočkat. V pátek jsem si tam vyhlídla dvě knížky, které jsem také přidala na tento seznam.
A to Hněv andělů od Johna Connollyho. Kniha mě zaujala obálkou ale pak i dějem. Je to sice detektivka ale figuruje tam i nadpřirozeno, tak že by to mohlo být fajn. Navíc od autora jsem už jednu knihu četla - je to už teda další doba - a kniha se mi líbila, tak že by mě mohla bavit i tato.
A pak naprosto úžasné kompletní vydání série Odkazu dračích jezdců - které jsem mimochodem ještě nečetla a mám doma už první díl - mi padlo do oka za výlohou. Nádherná, velká kniha, která má obálku z imitace kůže se zlatou ražbou a kovovými doplňky. Přiznávám, že mě zaujala hlavně ta obálka. Je prostě luxusní a dokonalá. Přemýšlím, že si ji koupím ale jen podle toho, kolik bude stát, jelikož to jsem se ani nepodívala. Navíc to bude docela risk, jelikož jsem sérii nečetla, ale kamarádka mi ji doporučila a většina ohlasů je kladných. Je to už několikáté vydání, tak že si myslím, že to chyba nebude. Ale nic není jisté. Podle mě bude dost drahá, tak že se budu maximálně moct pokochat.
↧
Losing It - Cora Carmack
I přestože mám rozečtenou knihu a další na mě čeká na nočním stolku, tak jsem se pustila do nové knihy
a měla jsem ji přečtenou, že ani nevím, jak se to stalo. Tak že jsem tu s krátkou recenzí.
Žánr: Román
Nakladatelství: Jota
Počet stran: 248
Rok vydání: 2012
Obálka mi přijde dobrá. Podle mě na ní ani není co zkazit. Je jednoduchá a s hlavními hrdiny na obálce. Vlastně se mi svým způsobem líbí.
Trochu mě zaráží, proč nepřeložili název ale nemohu říci, že by mi to nějak vadilo.
Co se týče příběhu hned na záčetek musím říci, abyste od knihy moc neočekávali. Bohužel postrádá jakýkoli originální děj a Garrick je naprosto nereálný přítel. Přesto mě kniha bavila a já jsem ráda, že jsem si ji přečetla.
Celý příběh stojí na tom, že Bliss bude za chvíli končit školu a stále s nikým neměla sex. To chce změnit a její kamarádka Kelsey jí hodlá pomoct. Když přes všechnu její snahu Bliss chce vycouvat, potká Garricka a během chvilky jsou na cestě k němu do bytu. Jak mile vyjdou z baru, nic nejde podle plánu a nakonec skončí u Bliss v bytě. Přesto to ani jeden nehodlá vzdát a když se dostali do postele a je před aktem, Bliss zbaběle uteče s nejhorší výmluvou na světě.
To ale ještě nevěděla, co jí čeká druhý den ráno. Nedostane šanci na netrapnější večer svého života zapomenout, protože Garrick nastupuje jako dočasný učitel ve škole. Její učitel.
Přestože se na onu noc snaží oba zapomenout, ani jednomu se to nedaří. Bliss se každým okamžikem zamotává do svých výmluv a ke všemu se jí její nejlepší kamarád přizná, že je do ni zamilovaný. Přestože vše vypadá jako že se spiklo proti Bliss, nakonec to nedopadne tak špatně.
Jak jsem řekla, příběh nebyl originální a nějaké to klišé se tam taky nejde. Mně se na knize líbilo, že mě dokázala rozesmát, opravdu mě pobavila. Četla se dobře, taky to není žádná bichle.
Dokonce mi nevadil ani tak předvídatelný konec. Vadilo mi pár překlepů, které tam jsou a ke konci to bylo
trošičku nudné (jedná se asi o dvě nebo tři kapitoly). Samotný konec byl dobrý.
↧