Včera jsme s kamarádkou byli v kině na druhém dílu Labyrintu od Jamese Dashnera a musím říci, že díl mě dost překvapil. V tom dobrém samozřejmě.
Dlouho jsem váhala, zda si nejdříve přečíst knihu nebo to nechám na filmu a nakonec to vyhrál film. Raději jsem se nechala překvapit a na knihu se asi vrhnu hned, co přečtu Město.
Jsem ráda, že knihu jsem dřív nečetla, i když většinou je to naopak. Film mě velice mile překvapil a díky tomu se i na knihu těším. Vím, že v knize bude určitě něco jinak a třeba i něco navíc.
Co se ale týče filmu. Thomas a placeři, kteří přežili útěk z Labyrintu se konečně dostávají do bezpečí. Alespoň to si myslí. Ovšem jak hned zjistí, není to tak, jak to vypadá a dlouho se tam neohřejí. Nastává další útěk, tentokrát musejí projít spáleniště, aby se dostali do hor za Pravou rukou, která jim má pomoct dostat se do opravdového bezpečí. Ve Spáleništi žijí raplové. Lidi co jsou nakažený infekcí erupce a jsou nebezpeční.
Čeká je tak další nebezpečná cesta, kde samozřejmě půjde o život.
Čeká je tak další nebezpečná cesta, kde samozřejmě půjde o život.
Musím říci, že tento díl byl místy dost děsivý. Dvakrát jsem si zakrývala oči rukama a párkrát se i pořádně lekla. Chvílemi jsem si říkala, zda nejsem ve špatném sále, bylo to jako horor. (Snad moc nepřeháním.)
Film byl napínavý, nevěděli jste, kam se vlastně dostanou, co se s nimi stane a samozřejmě jste museli počítat s tím, že někdo nepřežije. Stále jsem se modlila za Thomase (i když ten to má jisté, ten umřít nemůže), pak za Newta a Minha.
Mimo nebezpečnou cestu na útěku, kde musíte věřit jeden druhému, jsme se v tomto druhém díle dočkali i zrady z kruhu přátel. Popravdě jsem to od té osoby moc nečekala, ale na druhou stranu jsem jí tam ani nemusela. Ano, byla to ona. Navíc ta, do které se Thomas zamiloval.
Nejlepší byl konec, který byl vlastně takovou ironií. Celý film se snažili dostat pryč od ZLOSINA a být v bezpečí, což se jim vlastně tak nějak podařilo. A jen díky tomu, aby si nakonec řekli, že se vrátí a zabijí hlavního nepřítele v podobě doktory Avy Paige.
Mě díl rozhodně nezklamal. Jsem ráda, že jsem na něj šla a nelituji ani to, že knihu si přečtu jako druhou v pořadí.
