Žánr: Román
Nakladatelstvi: MOBA
Počet stran: 320
Rok vydání: 2013
Perdu je knihkupec, který se po odchodu své lásky uzavřel do sebe. Ze strachu neotevřel ani dopis, který mu jako jediný po Manon zůstal. Raději se uzavřel před světem a pomáhal ostatním. A to díky své Literární lékárně, kde prodává knihy jako lék na duši.
Díky událostem, které se odehrají po příchodu nové sousedky Catherine, si poprvé po jednadvaceti letech přečte dopis od Manon a zjistí, jakou udělala velkou chybu, že si ho nepřečetl už tenkrát. Cítí se provinile a tak se vydává na cestu, aby to napravil.
A tak poprvé vyplouvá se svojí Literární lékárnou z přístavu a dává se na cestu ještě se dvěma kočkami a mladým spisovatelem, který bydlí ve stejném domě jako Perdu a chce zažít nějaké dobrodružství, aby mohl napsat další knihu.
Po cestě potkává mnoho zajímavých a nových lidí, pomalu se smiřuje se svým rozhodnutím a otvírá se vůči světu a novým emocím jak v podobě přátel, tak lásky.
Musím říci, že od knihy jsem čekala trochu něco jiného, ale pořád jsem doufala, že to bude dobré. Kniha se nečetla špatně, ale přišla mi taková suchá, nezajímavá. Na mě docela nudná. Stále jsem byla v očekávání, co se vlastně stane a ono pořád nic. Měla takový poklidný děj, žádné zvraty ani překvapení.
Ano, byli v ní pěkné citace i myšlenky ale bylo jich v knize tolik, že vás to pak úplně odrazovalo číst, jako byste spíš četli nějaké filozofické čtení o životě, lásce a zklamání. Nebylo v ní nic, co by vás nutilo číst dál. Alespoň pro mě ne.
Rozhodně bych knihu nedoporučovala těm, kdo mají rádi akci, zvraty a překvapení. V této knize se toho rozhodně nedočkáte. Ale pokud máte rádi rozebírání vztahů, pocitů a emocí, tak je to rozhodně kniha pro vás.
Osobně jsem ji dočetla silou vůle, jelikož nemám ráda rozečtené knihy a většinou musím vědět, jak to skončí. Nejvíc se mi na knize líbil nápad s Literární lékárnou, to bylo velice působivé a milé. A na konci knihy je i pár zajímavých receptů.