Vodní znamení

Doháním resty. Nějak nestíhám. Bohužel už je po termínu, tak že nepočítám s tím, že mi Terka povídku to soutěže zařadí, přesto jsem ji včera dokončila a tak ji i zveřejním. Docela se divím, že jsem to zvládla, nevěděla jsem totiž, jak to ukončit.

Nebudu to dál okecávat, můžete se dát do čtení.

PS: Máme doma rozbitý přijímač internetu, tak že nám nefunguje. =( Což je katastrofa, jelikož nemůžu koukat na super nový seriál co jsem objevila a také přidávat na blog. Pokusím se něco sepsat a pak to přes tátův počítač v práci zveřejnit, ale nechci nic slibovat.

Cítila, jak jí energie proudí celým tělem. Konečky prstů jí brněli a měla pocit, jakoby zvládla cokoli, co by ji přišlo do cesty. Voda jí chladila a nadnášela. Vlasy se jí rozutekly do všech stran a houpali se spolu s hladinou.
Milovala vodu, ráda plavala a ze všeho nejvíc se ráda potápěla. Od mala si pamatovala, že ráda trávila čas u vody a nezměnilo se to ani teď.
Ještě chvíli se nechala unášet na hladině, než si vylezla na lehátko. Ruce nechala ponořené ve vodě, aby s ní neztratila kontakt. Chvíli nechala oči zavřené a ponořila se do svých myšlenek. Po chvíli to nevydržela a podívala se na noční oblohu nad sebou.
Vždy jí ten pohled vykouzlil úsměv na tváři. Tmavé nebe rozzářené na tisíc světýlek. Připadalo jí to magické. Všude kam se podívala, zářily hvězdy. Milovala noční oblohu, stejně jako noční koupání. Dívala se na oblohu a opět se nechala unášet svými myšlenkami. Rukama pročesávala vodní hladinu a naslouchala všem venkovním zvukům.

Nezaregistrovala, že už není sama. Ani to, že se k ní pomalu někdo blížil. Ruce měla stále ponořené ve vodě, když jí za jednu někdo popadl. Zprvu se vylekala, nevěděla, kdo to je a chtěla se vysmeknout. To ovšem nestihla. Někdo ji stáhl pod hladinu. Voda se zčeřila a obklopila ji studená vlna. Čekala, že jí někdo bude držet pod hladinou, ale nestalo se. Místo toho se vynořila nad hladinu. Nadechla se, vlasy si dala z obličeje a otřela si oči, aby se podívala kolem sebe. Místo vraždícího maniaka, kterého si představovala, uviděla svého smějící se ho kamaráda, Alexe.
Zprvu jí projel vztek, nakonec se také začala smát. Cákla na něj vodu a snažila se mu to oplatit. Byl rychlejší a tak to nedopadlo, jak si představovala. Nakonec oba dva vylezli z vody a posadili se na kraj mola, tak aby nohy měli stále ve vodě. Přes ramena si dali ručníky, které tam měli připravené.
Nic neříkaly, ani nemuseli. Znali se už tak dlouho, že o sobě věděli snad všechno. Přesto to byli jen dobří přátelé. Jessica někdy uvažovala o tom, jak by to vypadalo, kdyby spolu chodili, ale kamarádství ji bylo přednější a nemyslela si, že na ni tak Alex myslí. Přeci jenom, by se o něco už pokusil nebo ne?

,,Je už chladno nemyslíš? Měli bychom jít domů."řekl Alex a zvednul se. Díval se na Jessicu, jak stále sedí a máchá si nohy. Věděl, že se jí nebude chtít jít. Viděl na ní, jak ji voda přitahuje. Jako magnet. A věděl taky, proč tomu tak je.

,,Jasně. Hned budu za tebou." otočila se a usmála se na něj. Alex to jen odkýval a vydal se napřed. Jessica se ještě naposledy podívala na noční oblohu a obrovský měsíc, který jakoby celé té noční nádheře vládnul. Její zrak na něm zůstal o něco déle. Připadal jí obrovský a tak blízko. Jeho odraz se odrážel na hladině a blýskal se. Dívala se, jak se vodní hladina vlní v jeho světle. Pomalu se měsíční paprsek začal po hladině přibližovat k Jessice a voda začala bublat. Byli to nepatrné bublinky, které se čím dál víc stupňovali, jako když zahříváte vodu na plotně. Měsíc ozářil Jessicu a vodní hladina, jakoby se po ní natahovala. Vylekala se a tak rychle vyndala nohy z vody a postavila se. Dívala se do vody a přemýšlela, zda se jí to nezdálo.

,,Tak jdeš Jess?" ozvalo se najednou a Jessica se lekla. Otočila se ještě na vodu a pak se vydala za Alexem.

,,Jo, už běžím." a rozeběhla se za ním.

Druhý den na celou událost zapomněla, jakoby se vůbec nestala. Místo toho myslela jen na odpoledne, až se s Alexem vydají potápět. Tentokrát Alexe přemluvila, aby se zajeli podívat na ostrov Mako, který leží nedaleko pobřeží. Kolují o něm různé zvěsti a tak tam nikdo nejezdí. Přestože se žádné ty zvěsti o zvláštních a bájných stvořeních nedokázaly.
Po škole šla rovnou do krámu Alexova otce, kde se měli sejít a rovnou si vzít potápěčskou výbavu. Vše jim zabralo necelou hodinu. Potom už seděli na člunu a plavili se po moři.
Jessica seděla naproti Alexovi. Vítr jí cuchal vlasy a občas na ni šplouchla voda. Přesto na její tváři hrál úsměv. Dívala se, jak se hladina leskne od slunečních paprsků a těšila se, až dorazí na ostrov Mako. Když se tak stalo, člun vytáhli na břeh a zajistili, aby jim neodplul. Vyndali si vše potřebné a převlékli se do neoprenu.

,,Ostrov nevypadá tak nebezpečně." prohodila Jessica k Alexovi a rozhlédla se. Líbilo se jí tu. Byl tu klid. Na pláži žádní otravní lidé, všude se to zelenalo od stromů a keřů, a zdálo se to tak nereálné, spíš pohádkové. Kolem se rozléhalo šumění moře, občas proletěl nějaký ten pták ale jinak, tu byl nádherný klid, který se Jessice líbil.

,,Tak můžeme?" zeptal se Alex a vydali se do vody. Pomalu se od břehu vzdalovali, až když nedosáhli nad dno, si nandali brýle, šnorchl a potopili se. Dohodli se, že pokusí ostrov obeplout, i když byl na to dost velký. I tak se těšili, co pod hladinou uvidí.

Kromě různorodých rybiček co plavali kolem nich, nebo se před nimi schovávali, viděli i krásné korály všech barev a tvarů. Jessica nevěděla kam se dívat dřív, podmořský svět ji tolik fascinoval. Zrovna se dívala na hejno rybiček, co plavali směrem k ní, když měla pocit, jakoby se nedaleko ní mihlo něco většího. Otočila se na Alexe, ale toho něco zaujala na korálovém útesu a tak to nemohl být on. Jess se podívala znovu zpět tam, kde měla pocit, že něco proplulo, přesto nic neviděla. Jen samé korály.
Přesto jít to nedalo a rozhodla se tam podívat. Přiblížila se o něco blíž, nakonec se dostala až k těm korálům, které byli rozprostřené tak, že by se za nimi dalo i schovat.
Obeplula je a podívala se před sebe. Opět viděla, jak se něco v předu mihlo a zmizelo za velkými balvany, které se tu ze dna tyčili. Byla to určitě ploutev, přesto si nebyla jistá ale rozhodla se to zjistit. Zapomněla na Alexa a plula v před. Když už byla u těch šutrů, něco ji chytlo za rameno. Vylekala se a trhla hlavou za sebe. Byl to Alex.
Uklidnila a ukázala mu, co má v plánu. Za těmi balvany byl totiž větší otvor, který vedl vzhůru ke skále. Nejspíš někam na ostrov. Alexovi se nechtělo, ale souhlasil. Oba tedy propluli skrz a opravdu vypluli v nějaké jeskyni. Nebyla velká, přesto tam prostoru bylo dost. Byla do kruhu a nebyla zavřená, tak že viděli na oblohu. Jessica si sundala brýle a šnorchl, aby mohla mluvit.

,,Je to tu pěkné, věděl si o tom?" zeptala se hned, jak mohla.

,,Jak si to vůbec našla?" podíval se jinam, aby jí nemusel lhát o tom, že o té jeskyni ví.

,,Měla jsem za to, že jsem sem zahlédla něco plavat, ale nic tu není." rozhlíželi se, až nakonec Jessica vylezla z vody. Alex ji následoval, přestože se mu to vůbec nelíbilo. Prošli celou jeskyni a nenašli jiný východ než ten, kterým připlavali.

,,Měli bychom raději jít. Stejně tu nic není." navrhnul Alex a díval se do vody, jakoby věděl, že se něco stane.

,,Máš pravdu. Měli bychom jít. Přesto je to zajímavé, zajímalo by mě, kde na ostrově se nacházíme." nechtělo se jí pryč, ale opravdu v samotné jeskyni nebylo nic, čím by byla zajímavá. Podívala se na Alexe a pak za něho. Voda byla jiná. Tmavší a na hladinu se dralo pár bublinek. Alex si toho také všiml a stoupnul si před Jessicu. Čekali co se stane dál a dívali se na vodu, když se z ní vynořila dívčí hlava.

Z vody se na ně dívala modrooká blonďatá dívka a prohlížela si je. Usmívala se, ale nic neříkala. Doplula k okraji a položila ruce na chladnou zem, přitom se stále dívala na Alexe a Jessicu. Potom promluvila.

,,Vítám tě tu."řekla veselým hlasem a podívala se na Jessicu. Oba byli z ticha. Alex spíš čekal, jak bude reagovat Jess a ta vstřebávala to, co vidí. Dívala se na dívku ve vodě, které zářili blond vlasy na hladině, viděla její usměvavou tvář plnou energie, ale nemohla vstřebat obrovskou ploutev, která se jí táhla od pasu dolů.

,,Ty si..? Kdo si..?" neděla co říct, jen užasle zírala před sebe.

,,Jmenuji se Aria a jsem mořská panna." představila se a upřesnila to, co Jessica nemohla vstřebat.

,,To není možné. Není to reálné. Je to jen převlek že?" přistoupila blíž, až se dostala před Alexe.

,,Vše je pravé Jessico." viděla, jak sebou Jess trhla, když slyšela své jméno. ,,Ano, znám tvé jméno a vím o tobě víc, než ty sama. Není čas ti vše vysvětlovat a tak ti řeknu to nejdůležitější." udělala pauzu a pak pokračovala. ,,Jsi také mořská panna, což si zdědila po matce ale tvůj otec je člověk. Proto ještě nemáš ploutev, když se ponoříš do vody. Takovou proměnu lze podstoupit až ve tvých jednadvaceti letech. Na to není čas a tak jsme tě přivedli sem." ukázala na jeskyni a porozhlédla se. ,,Do měsíční jeskyně, kdy se při úplňku může spustit tvá proměna." podívala se na Alexe, který se držel stranou. ,,Vše by ses dozvěděla postupem času ale jak jsem řekla, ten právě došel. Potřebujeme tě, Jessico. A potřebujeme tě i s tvojí sílou mořské panny." dořekla a dívala se na Jessicu, která nebyla schopna slova.

Nejdřív se rozesmála a snažila se přimět Alexe, aby jí řekl, že si z ní vystřelil. Když jí to vše pomalu začalo docházet, že si z ní nikdo srandu nedělá, nemohla popadnout dech. Nemohla uvěřit tomu, že by ona měla být mořská panna ani tomu, že existují.

,,Alexi, řekni něco prosím. Ty tomu snad věříš?" podívala se na něj a doufala, že konečně řekne, že je to jen vtip. On jen přistoupil blíž, vzal ji za ruce a podíval se jí do očí.

,,Je to pravda Jessico. Vše, co ti Aria řekla, je pravda." dívali si do očí několik minut, až se mu Jessica vysmekla.

,,Ty si to věděl?" nemohla tomu uvěřit. Jak to mohl vědět? A proč nic neřekl?

,,Ano, věděl." nechtěl, aby se to dozvěděla takhle, jenže neměl na vybranou. Bylo rozhodnuto.

,,Jak si to mohl přede mnou tajit? Jak si to vůbec zjistil?" měla tolik otázek a tak málo odpovědí.

,,Jessico, to teď není důležité. Alex dělal, jen co mu bylo nařízeno. Teď je důležité, zda mi věříš a zda si ochotná přijmout to, co jsi." Jessica se dívala na Arii ale, když se zmínila o Alexovi, podívala se na něj a nevěřila tomu. Cítila se, jakoby ji zrovna bodli do srdce. Kdo vůbec Alex je? Ze všeho, co se teď dozvěděla, ji tohle ranilo nejvíc. Věřila mu celou dobu a teď zjistila, že jí lhal.

Neměla čas o tom víc, přemýšlet, protože Aria na ní stále naléhala. Přestože tomu stále nevěřila na sto procent, rozhodla se souhlasit. A tak to odkývala.

,,Jessico Biell, jsi rozhodnutá stát se mořskou pannou a přijmout všechny dary moře, které ti budou spolu s tím dány?" pronesla formálně a dívala se jí zpříma do očí.

,,Ano jsem."řekla Jess a podívala se na Alexe, který jí pohled oplácel. Pak se zpět podívala na Arii a na to, čím je a nemohla uvěřit tomu, že se to vše právě děje.