Tak bych Vám chtěla tedy popřát Krásné prožití Vánočních svátků a bohatého ježíka. A jako malý dáreček tu pro Vás mám krátkou povídku.
Snad se bude líbit. Napadla mě dneska, když jsem vezla bráchu na vlak. Sice nechápu proč zrovna v tu dobu, ale stalo se. =D
,,Stefane? Stefane?" ozval se ženský hlas z kuchyně. Všude po domě to vonělo cukrovím a hrály vánoční koledy.
,,Hned jsem u tebe." odpověděl z vedlejšího pokoje, kde dobaloval dárky. Dobalil postelní dárek a přidal ho k těm ostatním. Pak se zvednul a šel za Emily do kuchyně.
,,Co se děje?" zeptal se a přistoupil k Emily ze zadu. Objal ji kolem pasu a přitisknul se k ní.
,,Jen jestli by si mi nenalil sklenku vína." poprosila ho. Dal ji polibek do vlasů a šel vybrat nějakou lahev vína.
,,Hned to bude, zlato." usmál se a odešel. Byl s ní šťastný. Nemyslel, že po těch letech by znovu našel někoho, na kom by mu tolik záleželo. Ale našel. Nakonec musel pro láhev dojít do špajzu, který byl na opačné straně domu. Zaposlouchal se a slyšel, jak si Emily brouká spolu s písničkou, kterou právě hrály. Musel se usmát. Už se těšil, až si večer rozbalí jeho dárek.
Vrátil se a nalil jak jí tak sobě. Obrátila se k němu, opřela se o kuchyňskou linku. Do ruky vzala sklenku vína a usmála se na něj. Byla stejně šťastná jako on.
,,Tak na naše první společné Vánoce." pozvedla skleničku.
,,Na naše společné Vánoce." zopakoval. Přiťukli si a připily. Pak se Emily vrátila do pečení, aby to měla co nejdříve hotové. Stefan šel dárky přenést pod stromeček, a když oba měli hotovo, posadili se na pohovku a přitulily se k sobě.
,,Vše je naprosto perfektní, Stefane."řekla Emily a podívala se na něj.
,,To je. Hlavně ty, Emily." sklonil se k ní a políbil jí.
,,Miluju tě, Stefane."řekla a on neváhal s odpovědí.
,,Taky tě miluju." znovu ji políbil a pak se opět přitulily jeden k druhému a nasávali vánoční atmosféru. Na stole jim plápolaly svíčky, stromeček se v rohu jen vyjímal a v oknech poblikávala vánoční světélka.
Odpoledne uteklo jak voda. Když se vraceli z procházky, začalo akorát krásně chumelit. Bylo to přímo kouzelné, že se Emily ani nechtělo domů. Jenomže byla zima a Emily už bylo chladno. Proto se přeci jenom vrátili domů. Stejně byl akorát čas, začít připravovat štědrovečerní večeři. Stůl už byl prostřený, stačilo jen nandat salát a upéct řízky.
Stefan odložil bundu a šel za Emily. Chytil ji za ruce a přitáhnul si jí. Objal ji a políbil. Užíval si každou chvíli, kterou mohl. Měl ji opravdu rád.
,,Jsi celá zmrzlá. Zatopím v krbu." vzal její ruce do svých a políbil je.
,,Já se dám do přípravy večeře." vlepila mu pusu a šla do kuchyně. Stefan zatopil, jak říkal. Sice to chvilku trvalo, ale hned bylo v domě příjemněji.
,,Dojdu se umýt a převléci. Pak to dodělám, aby ses mohla připravit ty." přišel za ní do kuchyně. Ona jen kývnula a usmála se. Její úsměv byl přímo nakažlivý. Nechal jí tedy pracovat a šel do ložnice. Slyšel, jak si pustila hudbu. On sám si připravil oblečení, které si chtěl obléct k večeři. Pak se přesunul do koupelny. Ještě než pustil vodu ve sprše, uslyšel zvonek. Neměl tušení, kdo by to mohl být. Slyšel jen, jak Emily křičí, že jde otevřít. Proto se o to nestaral a zalezl do sprchy.
Vykoupaný a oblečený šel zpět dolů, aby Emily vystřídal. Hudba stále hrála, ale jinak bylo ticho.
,,Kdo to byl, Emily?" zvolal, ještě než došel do kuchyně. Dopnul si poslední knoflíček na košili a vešel do kuchyně. Emily tam nebyla. Na lince byla nalitá sklenička s vínem, na plotně se smažili řízky a Emily nikde. Zaposlouchal se, nikde ji neslyšel. Přišlo mu to podezřelé.
,,Emily?!" zvolal vyšším hlasem. Vběhl do obývacího pokoje, kde jí hned spatřil. Ležela nehybně na zemi v kaluži krve.
,,Emily!" doběhnul k ní. Odhrnul jí vlasy z obličeje a pomalu jí nadzvednul hlavu. Nereagovala. Krk měla celý od krve.
,,Emily! No tak, Emily!" snažil se ji probrat. Zkusil jí tep, ale už když vcházel do místnosti, tak věděl, že je mrtvá. Neslyšel tlukot jejího srdce. Podíval se jí na krk, který byl od krve a jakmile viděl kousnutí, mělo ho to napadnout. Jenomže to už slyšel, jak se někdo postavil do dveří. Otočil se a spatřil ho. Opíral se o dveře, vysoký, tmavovlasý v černé kožené bundě a riflích. Na tvářích stejný samolibý úsměv, jako když ho viděl posledně.
,,Damone." vyslovil a cítil, jak se všechen vztek dere na povrch.
,,Veselé Vánoce, brácho."řekl a usmál se.
