Knižní advent #4

Dnes jsme měli poslední adventní neděli. Teď už se můžeme těšit jen na Štědrý den a spousty dárků. Já jsem tu s posledním knižním adventem a povídkou, kterou jsem zrovna spojila s Terčinou literární soutěží. Tak že dvě v jednom. Dvě bych asi nestihla vymyslet, tak že tak.

Je trochu slabší ale snad se bude líbit i tak. Přeji krásný zbytek adventu.

,,Madam? Madam?" slyšela hlas, který jakoby mluvil na ní. Otevřela oči a otočila hlavou tak, aby viděla, kdo na ní mluví.
,,Madam, jsme na místě." byl to taxikář. Musela po cestě usnout. Nadechla se a protáhla. Bolel ji krk.
,,Ano. Omlouvám se." natáhla se pro kabelku a vysoukala se ze zadního sedadla. Zatím co ji taxikář vyndával kufry, ona stála na chodníku a dívala se na velký, rodinný dům před sebou. Všude bylo plno sněhu a vánočních světýlek, které blikali snad všude, kde se dalo. Pousmála se. Musela si přiznat, že jí to chybělo.
,,Madam, tady jsou vaše kufry." promluvil opět taxikář. Vytáhla z peněženky peníze a podala mu je.
,,Děkuji a pro příště, slečna." usmála se na něj. On se jen omluvně podíval, nasedl do taxíků a odjel. Nestihla se ani nadechnout, když se otevřely dveře. Okamžitě zbystřila, ale když uviděla usmívající se tvář svého bratra, tak si oddechla.
,,Jenn." oslovil ji a vyběhl jí obejmout.
,,Stevne." také ho objala. Byla ráda, že ho opět vidí.
,,Měla si zavolat, dojel bych pro tebe na letiště." vzal její kufry a odnesl jí je dovnitř. Odložila si kabát a znovu si prohlédla svého bratra. Vypadal šťastně.
,,Kde je Derek?" zeptal se z ničeho nic.
,,On nepřijede. Musel pracovat."řekla zklamaně, i když se to snažila skrýt.
,,To mě mrzí Jenn. Na Vánoce by neměl nikdo pracovat." znovu ji objal. Víc si popovídat nestihli, jelikož se do vstupní haly přiřítila mamka. Hned jí také začala objímat a pokládat otázky o cestě, o Derekovi a jejím životě. Měla co dělat, aby stíhala odpovídat, přesto byla ráda, že je opět doma a s rodinou.

Bylo pozdě večer. Všichni už šli dávno spát. Jennifer nemohla usnout a tak se z pokoje proplížila do obývacího pokoje, kde seděla na gauči a dívala se na krásný vánoční stromeček, který rozzářil celou místnost. Myslela na všechny Vánoce, které se v tomto domě odehrály, když ji zazvonil telefon.
,,Ahoj Dereku."řekla hned, jakmile to zvedla.
,,Ahoj, zlato. Jak si dojela?" optal se.
,,V pořádku. Co ty?" přála si, aby tu byl s ní. Byli to jejich první Vánoce doma u rodičů a ona chtěla, aby to bylo perfektní.
,,Právě jsem přišel z práce. Myslel jsem, že stihnu večerní let. Jenomže bohužel se vše protáhlo." povzdychl si. Také si přál být s ní.
,,Za to nemůžeš. Měla jsem zůstat doma a mohli jsme k našim přijet později." udělala by to pro něj, jenomže on nechtěl, aby přišla o rodinné Vánoce.
,,O tom už jsme mluvili. Zavolám ti zítra. Běž si lehnout." měl pravdu. Byla unavená i ospalá.
,,Dobře. Miluju tě."řekla i on jí řekl, že jí miluje. Položila telefon na gauč, vzala hrnek, který stál před ní na stole, a dopila horké kakao, které si udělala a šla si lehnout.

Druhý den ráno jela s mamkou a babičkou do města nakoupit ještě několik věcí na štědrovečerní večeři. Samozřejmě obě dvě byli zvědavý na Dereka a jejich vztah. Tak že se nevyhnula několika otázkám. Navíc ve městě potkávala staré známe tváře, tak že nakonec celé dopoledne strávili ve městě. Nesměla ovšem zapomenout koupit věci na vaječný likér, který patřil k jejich rodinné tradici. Každý rok si dělali svůj domácí likér a ona ho zbožňovala. Odpoledne se pak pomalu sjížděli příbuzní, aby si popřáli krásné svátky. Bylo to poklidné odpoledne v rodinném kruhu.

Když navečer všichni pomalu odjížděli, Jennifer se schovala do kuchyně a začala připravovat ten vaječný likér. Připojil se k ní Steven.
,,S Ashley vypadáte moc šťastně." promluvila jako první.
,,Taky jsme. Mám ji moc rád. Vlastně plánujeme koupit vlastní dům." podívala se na něj. Byla překvapená ale přála mu to.
,,Myslela jsem, že máte byt ve městě." opřela se o kuchyňskou linku a dívala se na něj.
,,Jo máme a budeme ho nejspíš pronajímat. Chtěl bych bydlet ale tady. Mám to tu rád. Je tu takové rodinné zázemí a Ashley se tu také líbí." usmíval se a bylo na něm vidět, že ji miluje a je s ní opravdu šťastný.
,,To je skvělé Stevne. Přeju vám to." usmála se na něj. Pak se opět pustila do práce.
,,A co ty a Derek?"čekala tu otázku. I když ji dnes slyšela asi milionkrát.
,,Jsme v pohodě. Mám ho moc ráda a chci s ním strávit zbytek života. Jen mě mrzí, že tu nemůže být s námi." byla to pravda. Věděla, že on to cítí stejně, jen ho práce poslední dobou zaměstnávala víc a víc.
,,Tak to jsem rád, že je to mezi vámi v pořádku." chtěl ji jakkoli rozveselit ale věděl, že by to asi moc nepomohlo. Raději ji pomohl s přípravou, a když to měli hotové, šli si sednout do obýváku. Rodiče se zrovna před domem loučili s poslední návštěvou a Ashley vyřizovala nějaký telefonát.
,,Dáš si ještě víno?" zeptal se ji Steven a ukázal na její prázdnou sklenici od vína. Sám si ještě dolil.
,,Ne, já teď nepiju."řekla bez rozmýšlení.
,,Vždyť si dnes odpoledne pila." nechápal Steven a Jenn si uvědomila, co vlastně řekla. Mohla se z toho vykroutit, jenomže nechtěla.
,,Ne, vlastně ne." Steven se na ni nechápavě podíval. ,,Celou dobu jsem držela jen tu jednu, co mi mamka nalila a nakonec ji vypila teta Margret." usmála se.
,,Ale proč si neřekla, že si prostě nedáš?" stále to moc nechápal.
,,Bylo by to moc podezřelé, nemyslíš?" podívala se na něj. Vteřinku na ni dál koukal, až mu to pak došlo. Podíval se jí na břicho a zpět do očí. Usmála se.
,,Jenn, to myslíš vážně? To je báječné." zvedl se a přešel k ní.
,,Já vím. Jen to nikomu neříkej, ani Derek to ještě neví." posadil se k ní. ,,Chtěla jsem mu to říct tady na Štědrý den." usmála se.
,,K tomu bude určitě ještě vhodná příležitost. Moc ti to přeji a gratuluji, sestřičko." objal ji a oba se usmívali. V tom do pokoje přišla Ashley.
,,Copak se to tu děje?" usmála se a sedla si do křesla naproti nim.
,,Jen jsme si povídali." odpověděla Jenn. Na to přišli i rodiče a všichni po těch návštěvách byli vyčerpaní.

Jennifer se ráno probudila, a když se podívala z okna, tak viděla čerstvou vrstvu sněhu. Bylo to kouzelné. Bez sněhu by si Vánoc nedokázala představit. Jediné, co jí chybělo, byl Derek. Ani jí včera nezavolal a ona na to večer zapomněla. Nejspíš měl hodně práce. Neměla moc času o tom přemýšlet, jelikož jí do pokoje vlezla mamka a tahala jí z postele. Dopoledne každý rok všichni chodí na procházku a se sousedy se setkávají na náměstí, kde pak zpívají koledy.
Odpoledne tráví opět čas v klidu domova s cukrovím, domácím vaječným koňakem a historkami z minulých Vánoc.
No a k večeru se vždy začne připravovat večeře. Chlapy si zalezou k televizi a vánočnímu programu, zatím co Jenn, Ashley a mamka prostírají stůl, chystají jídlo a starají se, aby vše bylo perfektní.
Blížilo se k sedmé hodině a vše bylo připravené. Stačilo si jen sednout ke stolu a jíst. Steven s tátou už nervózně přešlapovali kolem prostřeného stolu. Mamka ještě dolaďovala poslední detaily a Ashley s Jenn se šli převléknout. Když byli připravený, sešli se u stolu.
,,Máte tady všechno? Jakmile si sedneme, tak už se nevstává, to přeci víte." pronesla jako každý rok mamka a čekala, zda si na něco nevzpomenou. Nakonec se usadili a pustili se do večeře.

Po dokonalé večeři se všichni přesunuli do obývacího pokoje. Dárky už byli dávno pod stromečkem, který opět rozzářil celou místnost. Všichni seděli a povídali si. Nikdo nespěchal na rozbalování. Věděli, že není kam spěchat.
,,Jenn, nepřinesla by si ještě na připití ten vaječný likér?" poprosila mamka a Jenn jen kývla. Steven už chtěl navrhnout rozbalování dárků, když zazvonil zvonek.
,,Čekáte někoho?" optal se všech táta, a když nikdo neodpověděl, chtěl se zvednout.
,,To je dobré. Dojdu tam." zvedl se Steven a šel se podívat, kdo je to.
Jennifer mezitím rozlila do skleniček vaječný liker a připravila je na podnos. Vzala tác a šla s ním zpět do obýváku, když ho tam uviděla stát, jak se vítá s její matkou a otcem. Byla překvapená a nevěřila vlastním očím. Otočil se na ní a usmál se. I ona se usmála a chtěla se mu vrhnout do náruče, jenomže nedávala pozor a zakopla. Tác, co držela v rukou, ji vyklouzl. Steven, který stál nejblíže ho chtěl zachytit, ale nestihl to, místo toho chytl Jenn, aby nespadla. Derek jí chtěl taky pomoct, vykročil směrem k ní ale místo ní, na něj dopadl ten tác.
,,Pane bože, omlouvám se." vyhrkla Jenn.
,,Nic se neděje." usmíval se. Kalhoty měl polité od likéru, skleničky naštěstí zůstaly celé.
,,Já to uklidím, jdi se převléknout." poručila mamka. Jenn nic nenamítala. Jakmile byli sami v pokoji, objala ho a políbila.
,,Co tu děláš a proč si nezavolal?" byla překvapená ale šťastná.
,,Chtěl jsem tě překvapit. Stihl jsem už včerejší noční let ale s přestupem." také ji objal a políbil. ,,Nechtěl jsem přijít o Vánoce s tvojí rodinou a tebou. Práce může počkat."řekl jí. Když se přivítaly a když se převlékl, tak opět šli do obýváku, kde se už začalo s rozbalováním dárků. Jennifer hrál úsměv na tváři, bylo vidět, že ji tím udělal neskutečnou radost.
,,Tak tě tu vítáme Dereku."řekla s úsměvem Jennina mamka.
,,Děkuji. Jsem rád, že tu s vámi můžu být." a myslel to upřímně.
,,Tak se posaď, určitě se tu najde dárek i pro tebe." tentokrát promluvil Jennin otec.
,,Vlastně bych nejdřív chtěl dát dárek Jenn, jestli vám to nevadí." podíval se na všechny v místnosti a pak na Jenn. ,,Jennifer. Jsem tak rád, že tě mám. Jsi moje slunce a děláš mě šťastným. Nedovedu si představit bez tebe být na Vánoce, natož po zbytek svého života. Miluju tě a chci, aby si byla šťastná. Proto se tě ptám Jennifer, vezmeš si mě?" kleček před ní na koleni a v ruce držel krabičku s nádherným prstýnkem. Nevěřila tomu, co před sebou vidí. Vážně ji žádal o ruku? Takové Vánoce si nepředstavovala ani v tom nejkrásnějším snu. Po tváři se jí kouleli slzy a na rtech jí hrál úsměv.
,,Ano. Ano, vezmu si tě, Dereku."řekla, klekla si k němu a políbila ho. Poté ji nandal prsten a objal ji.