Trochu sebestředný název, to přiznávám. Jenomže tu sedím u počítače a přemýšlím, co bych mohla přidat na blog. Jsem
momentálně bez inspirace a přijde mi, že blog nějak zanedbávám a dost mi to vadí. Jenomže když zasednu k počítači, že něco napíšu, tak mě vůbec nic nenapadá a nerada bych to tu zasypávala zbytečnými, nic neříkajícími články. (Což se už tento týden stalo - viz článek Happy)
A tak jsem si řekla, že bych jeden článek věnovala sobě a tomu, jak to teď semnou je. I když, vím to vůbec já sama?
Začnu asi tím nejnovějším a nejradikálnějším, co se v posledním měsíci stalo a to fakt, že chodím do práce. Pořád tomu nemůžu uvěřit, ale je to tak. Přestože mi škola nevyšla, jsem ráda, že jsem to zkusila. Přiznávám, že mám chvíle, kdy se na sebe zlobím, že jsem to na škole nevydržela déle ale na sebelítost je už pozdě. Vzpomínky zůstanou a doufám, že i nové přátelství, které jsem díky tomu roku získala.
Co se týče práce - ani nevím co napsat - není špatná. Zvládám to, což mě těší. Ale věřte mi, kdyby mi někdo řekl, že tam skončím, neuvěřím mu. Ze začátku jsem se toho bála a hlavně těch lidí. Nejsem zrovna společenský typ a trvá mi, než se otrkám. Naštěstí to už je zamnou, tak že si nemůžu stěžovat. Musím uznat, že mamka měla pravdu a já mezi lidi opravdu potřebovala. Myslím, že mi to prospělo. (Ne že bych byla stále zabedněná doma, jen je to zase jiné.)
Tím ukončím debatu o práci. Víc bych to nerozebírala. Místo toho bych vám chtěla připomenout článek, který jsem napsala - no už před delší dobou - a ke kterému se trochu vrátím. V článku Změna je život, jsem psala o tom, co bych ráda změnila ve svém životě. Musím říci, že žádné velké změny se nekonaly, přesto je tu něco, s čím bych se vám chtěla pochlubit.
Psala jsem tam, že bych ráda byla aktivnější a začala třeba i sportovat. Ten sport a cvičení - to jde stále mimo mě - bohužel, přesto se snažím. S kamarádkou jsme před dvěma týdny začali každou sobotu běhat. (Ano, jsou to jen dvě soboty ale pořád lepší než nic.) Navíc jsme s tím spojili i jízdu na kole. Musím říci, že tolikrát jsem na kole neseděla ani v létě. Ale co je důležitější, tedy pro mě. Začala jsem zdravěji jíst.
Od srpna chodím k poradkyni přes zdravou výživu a musím říci, že jsem spokojená. Bála jsem se toho, aby mi ta jídla chutnala, ale nebylo proč se bát. Navíc se to vážně vyplatilo. Jen díky tomu, že jím vyváženěji a zdravěji jsem za dva měsíce zhubla 6 kg. A to jen na tucích - což je dobře. Moc mě to těší. Nevěřila jsem, že je to možné. Teď už by to chtěla vážně jen začít cvičit a byla bych spokojená. Jenomže to se mi stále nedaří.
Každopádně pro mě je pokrok i ta strava a musím říci, že jsem na sebe pyšná.
Tak to byli mé dvě události v posledních měsících. Moc toho není, ale mně to úplně stačí.
Co se týče blogu. Vážně se budu snažit ho tolik nezanedbávat, i když ještě to není tak strašné. Právě pracuji na povídce k Terce do soutěže, abych to pak nedělala na poslední chvíli, a musím říci, že to jde dobře.
Teď v týdnu mě čeká ranní, tak že bych se mohla dostat více ke čtení a tím pádem pak k recenzi na přečtenou knížku.
Teď v týdnu mě čeká ranní, tak že bych se mohla dostat více ke čtení a tím pádem pak k recenzi na přečtenou knížku.
A při psaní tohoto článku mě napadl další a tentokrát spojený s knihami. Přesněji s knihami, které mám v plánu si pořídit. Tak že bych mohla přidat nějaký knižní wish list. Ale nebudu předbíhat.