Žánr: Horor
Nákladatelsví: Albatros plus
Počet stran: 158 stran
Rok vydání: 2009
Díl: první díl
Obálka knihy se mi líbí a rozhodně vystihuje děj knihy. Líbí se mi na ní, že je v bílé barvě, kde dobře vynikne červený název knihy a pak se mi na této obálce neskutečně líbí, jakým stylem je napsaný autor.
Děj knihy nebyl až tak zlý. I když se musím přiznat, že jsem od knihy moc neočekávala, spíš mě zaujal její druhý díl a ten první si koupila, jen abych ho měla. (Navíc je to právě knihy z antikvariátu, kterou jsem si v létě koupila, tak že stála jen osmdesát korun.)
Děj se odehrává v malé vesničce v hlubokých lesích staré Evropy, kam zrovna přichází krutá zima. Jenomže ona není jediná, kdo se zimou přichází. Nad celou krajinou převzala moc Královna stínů a malá vesnička u říčku Chrust je zasvěcena smrti.
Dřevorubec Petr a jeho otec si nedaleko vesnice postavy domek, kde se rozhodly přebývat. Brzo ale zjistí, že celá vesnička je odsouzena smrti a že pokud chtějí přežít, musejí bojovat.
Lidé ve vesnici věří, že se zimou přichází Královna stínů, které se bojí. Celou vesnicí kolují babské povídačky a pověry a hlavně, každý si zpívá píseň Mioritu. Píseň o pasáčkovi ovcí, kterému ovečka pošeptá, že se ho chystají zabít a on smrt přijme a řekne ovečce, ať jeho matce poví, že se oženil s princeznou na prahu ráje.
Petrovi ale jeho otec celý život v tlouká do hlavy, že jsou to jen pověry. Sám se z něj stal opilec a Petr tak musí zastávat všechnu práci, aby měli z čeho žít. Když ale ve vesnici začnou umírat lidé a dobytek, Petrovi je jasné, že něco není v pořádku a že možná ty pověry budou pravdivé. Že možná opravdu mrtvý navštěvují své pozůstalé, že Královna stínů opravdu do vesničky zavítala. Bude muset přijmout pravdu a hlavně tajemství, které před ním otec celý život tají.
Lidé ve vesnici věří, že se zimou přichází Královna stínů, které se bojí. Celou vesnicí kolují babské povídačky a pověry a hlavně, každý si zpívá píseň Mioritu. Píseň o pasáčkovi ovcí, kterému ovečka pošeptá, že se ho chystají zabít a on smrt přijme a řekne ovečce, ať jeho matce poví, že se oženil s princeznou na prahu ráje.
Petrovi ale jeho otec celý život v tlouká do hlavy, že jsou to jen pověry. Sám se z něj stal opilec a Petr tak musí zastávat všechnu práci, aby měli z čeho žít. Když ale ve vesnici začnou umírat lidé a dobytek, Petrovi je jasné, že něco není v pořádku a že možná ty pověry budou pravdivé. Že možná opravdu mrtvý navštěvují své pozůstalé, že Královna stínů opravdu do vesničky zavítala. Bude muset přijmout pravdu a hlavně tajemství, které před ním otec celý život tají.
Povez jim oběma,
těm ovčákům dvěma,
ať mě pochovají,
k vám v ohradu dají,
k vám v ohradu dají,
uloží do jámy,
ať jsem pořád svámi,
vzadu za salaší,
ať své psy uslyším.
O té vraždě ale
pomlč i nadále,
pověz jim raději,
že jsem se oženil
s princezničkou vnadnou,
nevěstou vševládnou.
Jak jsem psala, kniha nebyla špatná. Sice to mohlo být možná více rozpracované a to hlavně ta bitva na konci.
Líbil se mi začátek, nebyl žádný nudný ani zdlouhavý ale hned napínavý. Řeknu vám, dlouho jsem se u žádné knihy nebála, až do teď. Zvlášť když jsem četla knihu kolem jedenácté, když jsem se vrátila z práce a zrovna tam byla podle mě nejstrašidelnější část.
Celá kniha má ponurou a smutnou atmosféru. I konec je podle mě smutný ale dobrý zároveň. V knize vystupují nemrtvý, tedy upíři ale ne, jak je známe z Upířích deníků nebo Twilight. Ale takový v jaké dříve věřili a kterých se tak bály. Autor je popisuje spíš jako zombie, které lační po krvi. Byla to docela příjemná změna.
Na závěr bych vám tu chtěla napsat část, u které jsem se trochu bála a od které to začalo být takové strašidelné. Jedná se o scénu, kdy Petr jde navštívit Agnes, (dívku o které si myslel, že je do ní zamilovaný) kterou provdali za mrtvého Stefana (jelikož byl svobodný a umřel mladý a oni věřili v posmrtnou svatbu) a pak ji na čtyřicet dní zavřeli za vesnicí do malé chatky, aby truchlila.
…,,Petře!" opakovala Agnes. Teď se trochu uklidnila. ,,Chyť se mě za ruku."
Petr hmatal ve tmě kolem, až nahmatal její paži. Jel prsty po rukávu, dokud nenašel ruku.
,,Agnes pusť mě dovnitř. Nesnesu pomyšlení, že jsi tam sama. Není to bezpečné."
,,Ne Petře.," odpověděla Agnes, ale v jejím hlase bylo slyšet zaváhání. ,,Víš co se stane, jestli nás chytí. A já budu muset začít znova od začátku."
,,Ale Agnes, tohle není spravedlivé. Proč sis Stefana musela vzít zrovna ty? Proč ne někdo jiný?"
,,Protože Anna vybrala mě. Až tu budeš žít o něco déle, pochopíš, že tak to prostě je."
Petr mlčel. Žil v Chustu dost dlouho na to, aby pochopil, že slovo té stařeny je zákon.
,,Aspoň že je ti dneska trochu tepleji," promluvila znovu Agnes.
Petr ztuhl.
,,Co jsi říkala?"
,,Tvoje ruka," odpověděla Agnes nevinně, ,,dneska jí máš teplejší než včera."
Petr náhle pustil její ruku ze své, jako by byla nebezpečná. Agnes strnula. Vycítila, že něco není v pořádku.
,,Petře, co se děje?"
Petr zaváhal a pak rychle mluvil, přestože se mu slova zadrhávala v hrdle.
,,Chceš tím říct, že jsem tu včera v noci za tebou byl?"
,,No jistě. Chtěl jsi, abych…Proboha, Petře! Tos nebyl ty?"
Náhle si Petr uvědomil obrovský tmavý les za svými zády, kde mu může být v patách milion nebezpečí.
Petr hmatal ve tmě kolem, až nahmatal její paži. Jel prsty po rukávu, dokud nenašel ruku.
,,Agnes pusť mě dovnitř. Nesnesu pomyšlení, že jsi tam sama. Není to bezpečné."
,,Ne Petře.," odpověděla Agnes, ale v jejím hlase bylo slyšet zaváhání. ,,Víš co se stane, jestli nás chytí. A já budu muset začít znova od začátku."
,,Ale Agnes, tohle není spravedlivé. Proč sis Stefana musela vzít zrovna ty? Proč ne někdo jiný?"
,,Protože Anna vybrala mě. Až tu budeš žít o něco déle, pochopíš, že tak to prostě je."
Petr mlčel. Žil v Chustu dost dlouho na to, aby pochopil, že slovo té stařeny je zákon.
,,Aspoň že je ti dneska trochu tepleji," promluvila znovu Agnes.
Petr ztuhl.
,,Co jsi říkala?"
,,Tvoje ruka," odpověděla Agnes nevinně, ,,dneska jí máš teplejší než včera."
Petr náhle pustil její ruku ze své, jako by byla nebezpečná. Agnes strnula. Vycítila, že něco není v pořádku.
,,Petře, co se děje?"
Petr zaváhal a pak rychle mluvil, přestože se mu slova zadrhávala v hrdle.
,,Chceš tím říct, že jsem tu včera v noci za tebou byl?"
,,No jistě. Chtěl jsi, abych…Proboha, Petře! Tos nebyl ty?"
Náhle si Petr uvědomil obrovský tmavý les za svými zády, kde mu může být v patách milion nebezpečí.
Ono je lepší, když to máte souvisle s knihou ale i tak jsem neodolala a napsala to.