Tak jsem tu s povídkou, jelikož mě popadla chuť psát. Jak je vidět, je to téma s Lovci duchů. Už jsem na toto téma psala povídku a toto je takové volné pokračování. Předchozí povídka zde: 1čast, 2část.
Už jsem ji měla déle rozepsanou a až dnes jsem ji dopsala. Další část přednastavím na čtvrtek. Bude mít jen dvě části, maximálně tři.
Už jsem ji měla déle rozepsanou a až dnes jsem ji dopsala. Další část přednastavím na čtvrtek. Bude mít jen dvě části, maximálně tři.
Penzion paní Bovaryové
Roku 1967 byla v penzionu zatčena majitelka paní Bovaryová a obviněná ze spáchání trestného činu tří vražd a to vlastního syna, jeho ženy a svého manžela. Byla odsouzena k trestu smrti a pohřbena v samostatné hrobce, která byla umístěna vedle té rodinné. Brzy po její smrti se začali šířit zvěstí, že v penzionu straší, ale nikdy se to nedokázalo. Během dalších tří let byly v penzionu spáchány tři sebevraždy a penzion byl uzavřen.
Roku 1967 byla v penzionu zatčena majitelka paní Bovaryová a obviněná ze spáchání trestného činu tří vražd a to vlastního syna, jeho ženy a svého manžela. Byla odsouzena k trestu smrti a pohřbena v samostatné hrobce, která byla umístěna vedle té rodinné. Brzy po její smrti se začali šířit zvěstí, že v penzionu straší, ale nikdy se to nedokázalo. Během dalších tří let byly v penzionu spáchány tři sebevraždy a penzion byl uzavřen.
Všude byl klid. Červeně blikající cedule s nápisem Motel zhasnula. Pomalu se město začínalo probouzet k životu. Klaply dveře a do pokoje vstoupil vysoký muž s dvěma kelímky horké kávy a igelitkou v ruce s jídlem k snídani.
,,Co ti tak trvalo Same?" ozvalo se z poloviny místnost, kde seděl druhý muž u stolu s otevřeným laptopem.
,,Mohl si jít ty." nedal se Sam a položil kelímek kávy na stůl i s taškou.
,,Řada byla na tobě." vyndal z tašky sáček s koblihy a pustil se do nich. Mezi sousty dodal. ,,Našel jsem případ." ukázal na laptop a cpal se dál. Sam si přečetl článek a podíval se na Deana.
,,Penzion paní Bovaryové?" nechápal, jak to souviselo s jejich prací.
,,Původní majitelka tam zabila tři lidi a po její smrti tam další tři "spáchali sebevraždu". Na to byl penzion zavřen a byl klid. Teď je otevřený a zase se vraždí." opřel se o opěradlo židle a ušklíbl se.
,,Deane, nepíše se tam o vraždách ale sebevraždách. A jedna vražda nebo sebevražda někdy z minulého týdne ničemu nenasvědčuje." stále nevěřil, že je to případ pro ně.
,,Je to vražda. A je to druhá vražda za poslední dva měsíce. Říkám ti, ta baba se vrátila a vraždí." dojedl poslední koblihu a podíval se na Sama. Ten se znovu podíval na článek v laptopu.
,,Co ti tak trvalo Same?" ozvalo se z poloviny místnost, kde seděl druhý muž u stolu s otevřeným laptopem.
,,Mohl si jít ty." nedal se Sam a položil kelímek kávy na stůl i s taškou.
,,Řada byla na tobě." vyndal z tašky sáček s koblihy a pustil se do nich. Mezi sousty dodal. ,,Našel jsem případ." ukázal na laptop a cpal se dál. Sam si přečetl článek a podíval se na Deana.
,,Penzion paní Bovaryové?" nechápal, jak to souviselo s jejich prací.
,,Původní majitelka tam zabila tři lidi a po její smrti tam další tři "spáchali sebevraždu". Na to byl penzion zavřen a byl klid. Teď je otevřený a zase se vraždí." opřel se o opěradlo židle a ušklíbl se.
,,Deane, nepíše se tam o vraždách ale sebevraždách. A jedna vražda nebo sebevražda někdy z minulého týdne ničemu nenasvědčuje." stále nevěřil, že je to případ pro ně.
,,Je to vražda. A je to druhá vražda za poslední dva měsíce. Říkám ti, ta baba se vrátila a vraždí." dojedl poslední koblihu a podíval se na Sama. Ten se znovu podíval na článek v laptopu.
Znovuotevřený penzion paní Bovaryové
Po několika letech se znovu otevřel penzion paní Bovaryové, kde došlo k několika úmrtí. S novým majitelem prošel penzion pár změnami a po dalších dvou letech je konečně otevřen. Dříve vyhlášený penzion si vedl dobře až do smrti dalšího návštěvníka, kterého našli v pokoji s podříznutým hrdlem. Je to jen náhoda nebo se opět vrací původní majitelka ze záhrobí?
Po několika letech se znovu otevřel penzion paní Bovaryové, kde došlo k několika úmrtí. S novým majitelem prošel penzion pár změnami a po dalších dvou letech je konečně otevřen. Dříve vyhlášený penzion si vedl dobře až do smrti dalšího návštěvníka, kterého našli v pokoji s podříznutým hrdlem. Je to jen náhoda nebo se opět vrací původní majitelka ze záhrobí?
,,Tak že tu máme co dělat s duchem."řekl nakonec Sam a bylo jasné, kam se jede tentokrát.
Velký dům s červenou fasádou se tyčil nad městem a jeho nápis Penzion Nad městem byl vidět z dálky. Před penzionem stálo pár zaparkovaných aut, jinak tu vládnul naprostý klid. Za domem byla velká zahrada, kde bylo udělané nové posezení a koutek pro děti. Vše bylo nové a na pohled pěkné, přesto nad penzionem vysel tmavý stín, který naháněl strach.
,,Nechápu proč jsme museli zastavit v tomhle zapadákově. A ještě k tomu bydlet v tom děsivém penzionu. Vydali jsme se cestovat, ne se nechat zabít." stěžovala si Lydie u šálku kafe v jediné kavárně, kterou ve městě našli.
,,Potřebovali jsme natankovat, pamatuješ? Navíc všude jinde bylo plno a přes noc se mi nechtělo jet. A snad nevěříš těm fámám o majitelce ze záhrobí?" usmívala se Katie a nevěřila, že je Lydie tak pověrčivá. ,,Noc tu zvládneme, zítra ráno hned vyrazíme, ano?" dodala a pak se zvedla ze židle. I Lydie se zvedla, ale neodpustila si další nesouhlasné řeči. Bylo po poledni a obě dívky se vracely k penzionu. Motalo se kolem penzionu více lidí než ráno. Což vysvětlovalo i to, že jako jediný penzion byl ve městě prázdný. Další dva byly plně obsazeny.
Vstoupili dovnitř. U recepce se zapisovali nějací návštěvníci. U konferenčního stolku naproti recepci seděl nějaký muž a četl si noviny. Ostatní procházeli ven a zase dovnitř. Katie už se chystala jít ke schodům, když ji Lydie zastavila.
,,Počkej, dojdu si na záchod." neobtěžovala se zjistit, zda Katie opravdu čeká. Otočila se a vydala se pryč. Katie protočila oči a sedla si na volné křeslo u recepce. Vytáhla mobil a projížděla internet.
Jak bylo vidět, Lydie nikam nespěchala a Katie už nehodlala čekat. Zvedala se a směřovala ke schodům, když slyšela povědomí hlas. Nebyla si jistá, čí byl a jestli ho vůbec zná, přesto jí něco říkal. Otočila se k recepci, kde stál muž a zrovna se zapisoval. Byl urostlý, krátké hnědé vlasy s tmavě zelenou košilí, díky které bylo vidět, že to není žádné párátko. Věděla, že ho zná. Potkali se před rokem.
,,Deane?" nejistě ho oslovila, když domluvil s recepční. Muž se pomalu otočil. Dívali se na sebe a bylo vidět, že chvilku nevěděl, kdo ho oslovil. Ale pak také promluvil.
,,Katie? Jsi Katie že?" trochu se pousmál.
,,Jo, jsem. Co tu děláš, Deane?" byla překvapená ale nevadilo jí, že ho znovu vidí.
,,Chtěl jsem se zeptat na to samé." prohlížel si jí.
,,Jen projíždíme."řekla Katie a usmála se. ,,Jsi tu s bratrem?" pamatovala si na Sama a bylo jí jasné, že tu Dean není sám. Jen doufala, že tu nejsou kvůli práci.
,,Jo. Sam šel zaparkovat."řekl Dean. ,,A ty si tu s přítelem?" zeptal se.
,,Ne. Nejsem. Jsem tu s Lydií. Akorát se vracíme domů, ale čeká nás ještě dlouhá cesta, tak jsme se tu ubytovali." rozhlédla se po hale a pak zpět na něj.
,,Ubytovali jste se tu? Proč ne jinde?"úsměv mu zmizel z tváře, přesto mu to slušelo. Stále měl krásné zelené oči, jak si pamatovala. Tentokrát měl krátké strniště a slušelo mu to snad víc než minule.
,,Bylo plno. Jednu noc tu snad přežijeme." usmála se. Přeci ty řeči o penzionu nemůže brát vážně.
,,Na to bych nesázel." prohodil Dean a porozhlédl se. Než stačil mluvit dál, přišel Sam.
,,Auto je zaparkované, co pokoje?" zeptal se a pak si všimnul Katie.
,,Ahoj, Same."řekla stále s úsměvem na rtech.
,,Katie? Co tu děláš?" byl překvapený a nesnažil se to skrývat.
,,Je tu ubytovaná."řekl Dean a podíval se na bratra.
,,Tady? Nebylo místo jinde?" jako by slyšela ozvěnu.
,,Bylo plno." opět řekl Dean. To už ale přicházela i Lydia a všimla si, s kým se to Katie vybavuje.
,,Katie, koho pak tu to máš? Nepředstavíš nás?" pohodila vlasy a vykouzlila svůj nejhezčí úsměv.
,,Jo jasně. Tohle je Dean a Sam." ukázala na něj. ,,Tohle je Lydia." ukázala na ni. Pozdravili se. Chvilku tam tak stáli a dívali se po sobě, až Dean začal.
,,Půjdeme se ubytovat." Sam stále držel jejich tašky.
,,Samozřejmě. Taky půjdeme na pokoj." dodala Katie. ,,Nemáte odpoledne čas? Mají tu bar." nabídla Katie.
,,Jo, proč ne? Sejdeme se tam." odpověděl Dean. S tím se všichni rozešli do svých pokojů. Lydia celou cestu Katie zpovídala, kde jdou, odkud jsou a odkud je zná. Katie spíše trápili myšlenky, proč tu jsou a pokud tu mají práci, tak jakou. Rozhodla se to odpoledne u skleničky zjistit.
,,Nechápu proč jsme museli zastavit v tomhle zapadákově. A ještě k tomu bydlet v tom děsivém penzionu. Vydali jsme se cestovat, ne se nechat zabít." stěžovala si Lydie u šálku kafe v jediné kavárně, kterou ve městě našli.
,,Potřebovali jsme natankovat, pamatuješ? Navíc všude jinde bylo plno a přes noc se mi nechtělo jet. A snad nevěříš těm fámám o majitelce ze záhrobí?" usmívala se Katie a nevěřila, že je Lydie tak pověrčivá. ,,Noc tu zvládneme, zítra ráno hned vyrazíme, ano?" dodala a pak se zvedla ze židle. I Lydie se zvedla, ale neodpustila si další nesouhlasné řeči. Bylo po poledni a obě dívky se vracely k penzionu. Motalo se kolem penzionu více lidí než ráno. Což vysvětlovalo i to, že jako jediný penzion byl ve městě prázdný. Další dva byly plně obsazeny.
Vstoupili dovnitř. U recepce se zapisovali nějací návštěvníci. U konferenčního stolku naproti recepci seděl nějaký muž a četl si noviny. Ostatní procházeli ven a zase dovnitř. Katie už se chystala jít ke schodům, když ji Lydie zastavila.
,,Počkej, dojdu si na záchod." neobtěžovala se zjistit, zda Katie opravdu čeká. Otočila se a vydala se pryč. Katie protočila oči a sedla si na volné křeslo u recepce. Vytáhla mobil a projížděla internet.
Jak bylo vidět, Lydie nikam nespěchala a Katie už nehodlala čekat. Zvedala se a směřovala ke schodům, když slyšela povědomí hlas. Nebyla si jistá, čí byl a jestli ho vůbec zná, přesto jí něco říkal. Otočila se k recepci, kde stál muž a zrovna se zapisoval. Byl urostlý, krátké hnědé vlasy s tmavě zelenou košilí, díky které bylo vidět, že to není žádné párátko. Věděla, že ho zná. Potkali se před rokem.
,,Deane?" nejistě ho oslovila, když domluvil s recepční. Muž se pomalu otočil. Dívali se na sebe a bylo vidět, že chvilku nevěděl, kdo ho oslovil. Ale pak také promluvil.
,,Katie? Jsi Katie že?" trochu se pousmál.
,,Jo, jsem. Co tu děláš, Deane?" byla překvapená ale nevadilo jí, že ho znovu vidí.
,,Chtěl jsem se zeptat na to samé." prohlížel si jí.
,,Jen projíždíme."řekla Katie a usmála se. ,,Jsi tu s bratrem?" pamatovala si na Sama a bylo jí jasné, že tu Dean není sám. Jen doufala, že tu nejsou kvůli práci.
,,Jo. Sam šel zaparkovat."řekl Dean. ,,A ty si tu s přítelem?" zeptal se.
,,Ne. Nejsem. Jsem tu s Lydií. Akorát se vracíme domů, ale čeká nás ještě dlouhá cesta, tak jsme se tu ubytovali." rozhlédla se po hale a pak zpět na něj.
,,Ubytovali jste se tu? Proč ne jinde?"úsměv mu zmizel z tváře, přesto mu to slušelo. Stále měl krásné zelené oči, jak si pamatovala. Tentokrát měl krátké strniště a slušelo mu to snad víc než minule.
,,Bylo plno. Jednu noc tu snad přežijeme." usmála se. Přeci ty řeči o penzionu nemůže brát vážně.
,,Na to bych nesázel." prohodil Dean a porozhlédl se. Než stačil mluvit dál, přišel Sam.
,,Auto je zaparkované, co pokoje?" zeptal se a pak si všimnul Katie.
,,Ahoj, Same."řekla stále s úsměvem na rtech.
,,Katie? Co tu děláš?" byl překvapený a nesnažil se to skrývat.
,,Je tu ubytovaná."řekl Dean a podíval se na bratra.
,,Tady? Nebylo místo jinde?" jako by slyšela ozvěnu.
,,Bylo plno." opět řekl Dean. To už ale přicházela i Lydia a všimla si, s kým se to Katie vybavuje.
,,Katie, koho pak tu to máš? Nepředstavíš nás?" pohodila vlasy a vykouzlila svůj nejhezčí úsměv.
,,Jo jasně. Tohle je Dean a Sam." ukázala na něj. ,,Tohle je Lydia." ukázala na ni. Pozdravili se. Chvilku tam tak stáli a dívali se po sobě, až Dean začal.
,,Půjdeme se ubytovat." Sam stále držel jejich tašky.
,,Samozřejmě. Taky půjdeme na pokoj." dodala Katie. ,,Nemáte odpoledne čas? Mají tu bar." nabídla Katie.
,,Jo, proč ne? Sejdeme se tam." odpověděl Dean. S tím se všichni rozešli do svých pokojů. Lydia celou cestu Katie zpovídala, kde jdou, odkud jsou a odkud je zná. Katie spíše trápili myšlenky, proč tu jsou a pokud tu mají práci, tak jakou. Rozhodla se to odpoledne u skleničky zjistit.