Tak jsem tu se slibovanou povídkou. Dlouho tu žádná nebyla a jelikož jsem tuto měla rozepsanou už nějakou dobu, tak jsem si řekla, proč ji nedopsat. No a tak je tu další povídka se Samem a Deanem. =) Snad se bude líbit.
Zvuky motoru utichly. Chvíli bylo ticho. Byla tma, jen pouliční lampy odhalovaly části ulic. Pozornost momentálně poutal jen zelený neonový nápis Grand Motel.
",,Samy. Samy."šťouchnul do bratra a sám vylezl z auta. Spolujezdec se pohnul. Pomalu, pak se napřímil do sedu. Rozhlédl se a uviděl bratra venku, jak vyndává tašky. Protáhl se a vylezl ven.
,,Vypadá to tu." začal, ale neměl slov. Každé město vypadá stejně, každý motel vypadá stejně. Nic přepychového, jen tak akorát na přespání. ,,Jen tu přespíme, nebudeme tu bydlet." ušklíbl se Dean a namířil si to k recepci.
Sam ho následoval. Uvnitř bylo teplo. Byla to malá místnost s pultem. Na zdech vyseli obrazy a na zdi za pultem hodiny. Vedle pultu byl malý stolek se stohem starých časopisů a nad ním vysela korková nástěnka s výstřižky z novin.
Ze dveří za pultem vyšla postarší paní. Usmívala se. Pozdravila a rovnou se zeptala. ,, Přejete si pokoj?" oba si prohlédla od hlavy až k patě.
,,Ano, jeden. Dvojlůžkový." odpověděl Dean a ohlédl se na bratra, ten ho sotva vnímal.
,,Na jak dlouho a na jméno?" zeptala se znovu a něco si zapsala do černého kroužkového blogu. Evidentně tu nevedly elektronické zápisy hostů. Tím líp, pomyslel si Dean.
,,Na víkend."řekl a pak dodal. ,,Winchester. Pan Winchester." usmál se. Potom se oba dva ubytovaly. Dean spíš hodil svojí tašku na zem k posteli a na samotnou postel se sám natáhl. Pohlédl na bráchu, který stál u stolu a vytahoval svůj notebook.
,,Našel si něco?" ruce za hlavou opřený o polštář.
,,Ne. Nic neobvyklého tedy." odpověděl Sam a sedl si ke stolu. Hledal už předem, než dorazili do města. Jejich táta měl tohle město napsané ve svém sešitu. Co ho tu ale zaujalo, už se neobtěžoval dopsat.
,,Třeba to stihnul vyřídit sám." dodal Sam a povzdechl. ,,Zbytečná zajížďka." dodal.
O chvíli déle už seděli v městském motorestu. Všude bylo plno lidí. Zdálo se, že je to jediná zábava na večer. Na baru sedělo pár stálých zákazníků, u kulečníku se bavila parta výrostků a zbytek tu byli možná ze stejného důvodu jako oni dva. Jen projížděli.
,,Je to tu samý blbec." konstatoval Dean a rozhlížel se kolem. Čapl láhev piva ze stolu a napil se.
,,Jen protože tu nemají burger s hranolky?" zeptal se Sam a usmál se.
,,Byl jsem i ve větší díře jako je tahle a měli tam hamburger. Jak může takový podnik přežít?" stále se rozčiloval. Bylo to jeho oblíbené jídlo a tohle bylo poprvé, co mu řekli, že ho nedělají. Mezitím zahlédl na baru přitažlivou brunetu. Pousmál se na ni a když viděl, že mu úsměv opětovala, věděl jak jeho večer skončí.
,,Deane? Posloucháš mě?" mluvil na něj Sam. Lusknul mu prsty před obličejem.
,,Co?!" pozvedl obočí.
,,V motelu na nástěnce. Několik mrtvých, velká ztráta krve a pár pohřešovaných mladých lidí." dodal Sam.
,,No a?" to je skoro běžné pomyslel si.
,,Měli bychom to prozkoumat. Přeci jenom nás sem zavedl táta a nic lepšího nemáme." dokončil Sam. Neměl už víc sílu něco Deanovi páčit do hlavy. Měl oči jen pro tu holku na baru.
,,To nic nebude. Nějaký zvrhlíci, o které se postará policie." odmával to Dean.
,,Stejně se na to mrkneme. Pro jistotu." Sam si balil věci.
,,Já mám jinou práci. Zvládneš to sám?" zeptal se a kývl na bar k té brunetce. Sam jen protočil oči, zvedl se a nechal Deana být.
...
Sam zašel zpět do motelu. Kolem byli ticho. Přemýšlel, zda nemá nechat pátrání až na ráno a odpočinout si. Z toho cestování byl celý rozlámaný. Jenomže chtěl co nejraději vyrazit a tak si řekl, že čím dřív to udělá, tím dřív odsud zmizí.
Hodil si tašku přes rameno s pár věcmi, které by se mu mohli hodit, a vyrazil z pokoje. Dveře za ním zabouchli a zámek zacvakl.
Hledal nějaké odlehlejší a nepoužívanější místo blízko města. Co se týče historie, nic zvláštního tu nebylo. Ani nic, co by zanechalo jakékoli nadpřirozené následky. Přesto našel nedaleko města odlehlé skladiště, které dřív používala jedna, dnes už zkrachovalá firma.
Půjčil si auto a zastavil na konci silnice. Dál už totiž vedla jen prašná cesta. Jak čekal. Všude kolem to bylo zpustlé a poslední lampa, která v té tmě trochu osvětlovala prostor, byla na místě, kde nechal auto. Pomalu neviděl na cestu, ale začínal si zvykat. Navíc byl dnes úplněk, tak že alespoň něco mu svítilo pod nohy.
Blížil se k budově, která vypadala, jako když má každou chvíli spadnout. Kolem byli přerostlé keře, poházené různé věci jako nábytek, různé nářadí a dokonce tu byla jedna zrezlá ojetina. Víc v té tmě neviděl a raději ani nechtěl. Prošel se kolem, našel jedny dveře, které byly zadělané velkým zámkem. Okna byla ve velkém případě vysklená, jen v přízemí byli zabedněné a přelepené černým igelitem. Nic neobvyklého.
Opravdu tu nejspíš nic nebylo. Jak říkal Dean, zbytečná zajížďka. Chystal se odejít, když zrovna něco zaslechl. Mohlo to být nějaké zvíře, ale to pochyboval. Chvíli čekal, co se stane dál. Vypadalo to, že nakonec budova není tak opuštěná jak se zdá. Zvuky co slyšel, šli opravdu zevnitř. Přes zabedněná okna nic neviděl a tak se pokusil vyškrábat do prvního patra.
Dostat se dovnitř přes okna nebyl problém, horší to bylo dostat se k němu. Nakonec si poradil a vlezl dovnitř. Snažil se nedělat hluk, ale zatím mu to moc nešlo. Naštěstí se zrovna rozeřvala hudba a tak jeho dopad na podlahu nebyl slyšet.
Prošel skrz celou místnost. Všude kolem se opět povalovali věci. Rozbité police, skříně, nějaké stoly i papíry poházené kolem. Došel ke schodům a pomalu šel dolu. Bylo tam tlumené světlo a hlasy více osob. Hned ho napadlo, že je to nějaká slezina mladých teenagerů a připadal si jak nedůvěřivý rodič. Chtěl se otočit, ale něco mu na tom všem nesedělo.
Šel dál, jak jen to šlo. Nechtěl být spatřen. Sešel na poslední schod. Měl výhled skoro na celé přízemí. Když se trochu rozkoukal, viděl postavy. Lidské postavy. Trochu si oddychl. Vypadalo to, jakoby se probouzely. Popošel trochu blíž, aby na ně viděl. Rozeznal čtyři postavy. Dvě byli ženské a dvě mužské. Stáří v šeru nepoznal. Nakonec si všimnul ještě dvou postav, které leželi v koutě na nějaké matraci. Byli to také ženy ale mladší. Možná nějaké školačky. Všude byla cítit zatuchlina, až se Samovi zvedal žaludek. Něco mu na tom všem pořád nesedělo a on nevěděl co.
,,Cítíte něco?" zaslechl slabí hlas. Byl od černovlásky sedící na posteli. Krčila nos a mračila se.
,,Ne, jen to ubožátko, co je cítit strachem." rozesmál se muž sedící za ní. Popadl ji a políbil. Pak mávnul na druhého a zase se věnoval jen jí. Sam nevěděl, o kom to mluví, ale rychle pochopil. K posteli mu ten druhý muž přivlekl nějakého kluka. Vypadal malátně, sotva chodil. Než stačil zareagovat, černovláska ho popadla za ruku a přitáhla si ho k sobě. Chytla ho za krk a přitiskla mu na něj svoje rty. Muž udělal to samé ale z druhé strany. Klučina zasténal, na víc už neměl sílu. Sam pochopil, že se na něm krmí. Chtěl vyrazit, ale sám by to nezvládnul. Byl naštvaný a cítil se bezradně.
Když si vše přebral, rychle vycouval a co nejtišeji se snažil zmizet. Věděl, že když ho zaregistrují, nebudou mu věci v jeho tašce nic platné.
Když byl venku, rychle vytočil Deana. Spadlo to do hlasovky.
,,Deane. Jsou to upíři."řekl a zaklapl mobil. Rychlými kroky se snažil dostat k autu. Ještě nebyl ani pár metrů od budovy a uslyšel hlasy.
,,Někdo tu byl."řekl ženský hlas.
,,Co by tu hledal." odsekl druhý ženský hlas.
,,Jestli ano, nebude daleko." ukončil rozhovor mužský hlas. Pak už neslyšel nic. Nečekal a raději vyrazil k autu.
(Pokračování ve středu a závěr v pátek.)
Nijak zvlášť statečná nejsem, abych mohla být v Nebelvíru, nejdu ani přes mrtvoly za tím co chci, tak že ani Zmijozel a neřekla bych, že jsem nějak extra nejchytřejší pro Havraspár. =D 
